Psychologové odhalují: Těmito gesty si každého získáte do 10 vteřin
Je známým faktem, že slova představují jen jednu z mnoha částí lidské komunikace. Každý člověk komunikuje rovněž celou řadou dalších způsobů.
Kromě paralingvistických aspektů, jako je například rychlost řeči, hlasitost, intonace nebo barva hlasu, používají lidé k vyjádření svých pocitů a myšlenek i takzvanou nonverbální komunikaci. Ta zahrnuje oční kontakt, mimiku (výrazy obličeje, jako je úsměv či zamračení), celkové držení těla, proxemiku (používání prostoru a vzdálenosti mezi komunikujícími osobami), haptiku (komunikace prostřednictvím dotyků, jako je objetí, pohlazení nebo podání ruky). Která gesta a další prvky nonverbální komunikace vnímají lidé pozitivně, díky čemuž přirozeně vzbuzují sympatie směrem ke komunikující osobě?
Zrcadlení nonverbální komunikace
Poměrně známým fenoménem je tzv. zrcadlení, které se odborně označuje taktéž jako synchronii. Jedná se o napodobování neverbálních projevů druhé osoby během interakce.
Toto napodobování lidé zpravidla provádějí naprosto přirozeně, aniž by si to uvědomovali. Lze jej samozřejmě i natrénovat, ale ne vždy to vede k dobrému výsledku. Vědomé napodobování totiž může působit příliš nápadně a zvláštně. Pokud by byl navíc váš komunikační partner vzdělaný v oblasti psychologie či přirozeně prozíravý, mohl by vás začít podezřívat z toho, že se s ním snažíte manipulovat.
Pokud je každopádně zrcadlení nonverbální komunikace přirozené, můžete díky němu na lidi působit mnohem sympatičtěji.
Celková uvolněnost
Pozitivně vnímána je rovněž celková uvolněnost. Pokud se lidé dokážou při konverzaci uvolnit, dávají tím implicitně najevo, že svému komunikačnímu partnerovi důvěrují a cítí se s ním pohodlně.
Uvolněnost v přítomnosti jiného člověka (i více lidí) je pozitivně vnímána i ve chvíli, kdy spolu tyto osoby vůbec nehovoří. To platí například při cestování autem. Pokud je někdo uvolněný (případně dokonce dokáže při jízdě usnout), celé řadě lidí to připadá sympatické.
Především se to týká případu, kdy usne žena před mužem. Podle názoru některých odborníků totiž mnoho mužů z evolučního hlediska cítí potřebu dát ženě najevo, že se s nimi může cítit v naprostém bezpečí. Tím, že žena před mužem dokáže usnout, mu nepřímo vysílá signál, že mu důvěruje a nebojí se v jeho přítomnosti.
Uvolněnost připadá lidem sympatická.
, ...
Mírný předklon těla směrem ke komunikačnímu partnerovi
Pokud se k vám lidé při konverzaci lehce naklání, nevědomky tím mohou dávat najevo, že o vás mají zájem (nemusí to být nutně z romantického hlediska).
Většina lidí si to instinktivně uvědomuje, a tak je jim toto gesto sympatické. Řeč je ovšem pouze o mírném předklonu těla. Jakékoliv výrazné a příliš invazivní naklánění může v komunikačním partnerovi vyvolávat spíše pocit diskomfortu a narušovat jeho osobní prostor.
Pokyvování hlavou a přitakávání
Pokud lidé při hovoru pokyvují hlavou, dávají tím najevo, že svému komunikačnímu partnerovi rozumí a poslouchají jej. Pokyvování hlavou by nicméně mělo být v souladu s rytmem a tokem řeči – pokud přikyvujete v nevhodnou chvíli (např. když se váš komunikační partner zrovna odmlčel a očekává vaši slovní reakci), může to naopak prozradit, že se koncentrujete na něco úplně jiného. Při přitakávání a pokyvování hlavou je tedy velice důležité být duchapřítomný.
Úsměv
Není žádným překvapením, že jedním z nejdůležitějších prvků nonverbální komunikace je úsměv. Usměvaví lidé působí na své okolí mnohem příjemněji. Málokterý prvek nonverbální komunikace oplývá silnější mocí než úsměv.
Usměvaví lidé jsou ve společnosti oblíbení.
, ...
Otevřené dlaně a uvolněné ruce
Pokud má někdo otevřené dlaně (směrem nahoru nebo do stran) a uvolněné ruce, nevědomky tím může vyjadřovat vstřícnost, upřímnost a čestnost. Toto gesto prakticky říká: „Nemám před tebou (vámi) co skrývat."
