Odborníci varují: Dejte si pozor na záměnu těchto 5 nejčastějších jedlých a jedovatých hub. Jsou si nebezpečně podobné
Houbaření je v Česku silně zakořeněnou tradicí a pro mnoho rodin oblíbenou víkendovou aktivitou. V našich lesích ale roste hned několik druhů hub, které na první pohled vypadají jako jedlé, ale ve skutečnosti mohou ohrozit zdraví i život. Mykologové upozorňují, že riziko spočívá v detailech, které dokážou zaměnit i zkušenější houbaři. Každý rok se proto objevují nové případy otrav, kterým by se dalo předejít důkladnou kontrolou nasbíraných plodnic.
Nebezpečí není jen v tom, že houby mohou vyvolat krátkodobé zažívací potíže. Některé záměny, jako například mezi bedlou a muchomůrkou zelenou, patří k těm nejzávažnějším, protože hrozí i fatální následky. Přestože se moderní technologie snaží pomoci s identifikací, nejspolehlivější je stále znalost základních znaků a schopnost rozlišovat detaily, které na první pohled snadno uniknou.
Některé z nejnebezpečných dvojic hub v ČR
Bedla vysoká vs. muchomůrka zelená
Bedla vysoká je oblíbená houba s velkým hnědým kloboukem pokrytým
šupinami, bílými lupeny a pohyblivým prstenem na dutém třeni. Muchomůrka
zelená má naopak olivově zbarvený klobouk a její noha vždy vyrůstá
z výrazné pochvy. Tento rozdíl je velice důležitý – bedla
pochvu nemá.
Zatímco bedla je bezpečně jedlá, muchomůrka zelená patří mezi nejjedovatější houby Evropy a konzumace může skončit smrtí. Houbaři proto varují – nikdy nesbírat houby, u kterých si nejste absolutně jistí.
Křehutka bělavá vs. křehutka tygrovaná
Křehutka bělavá má světlý, krémově zbarvený klobouk a bělavé lupeny.
Její blízká příbuzná, křehutka tygrovaná, vypadá velmi podobně, ale
má na povrchu klobouku charakteristické tmavší skvrny. Přestože nejde
o smrtelně jedovatý druh, může vyvolat silné zažívací potíže.
Rozlišování je obtížné a houbaři doporučují sbírat křehutky jen
tehdy, pokud máte odborný přehled.
Pečárka ovčí vs. pečárka zápašná
Na první pohled jsou to klasické žampiony. Pečárka ovčí je chutná a
bezpečná, zatímco pečárka zápašná dokáže způsobit nepříjemné
otravy. Rozpoznávacím znakem je silný zápach připomínající dezinfekci a
rychlé žloutnutí dužniny po poškození. Pečárka ovčí tyto znaky nemá.
Přesto dochází k častým záměnám, a proto je vždy nutné k těmto
houbám také přivonět.
Muchomůrka šafránová vs. muchomůrka
červená
Muchomůrka šafránová je považována za delikatesu, má oranžově žlutý
klobouk a podobný tvar jako její příbuzná. Muchomůrka červená je
notoricky známá svým červeným kloboukem s bílými tečkami. Někdy však
může mít barvu méně výraznou, což zvyšuje riziko záměny. Je jedovatá
a způsobuje halucinace, zvracení a křeče. Vzhledem k podobnosti houbaři
raději doporučují se těmto druhům zcela vyhnout, pokud nemáte
stoprocentní jistotu.
Liška obecná vs. lištička pomerančová
Liška obecná je ceněná jedlá houba se žlutým až oranžovým kloboukem a
nepravidelnými lištami, které se mírně vidličnatě větví a sbíhají
k noze. Lištička pomerančová má sice podobnou barvu, ale pod kloboukem
najdeme pravidelné a úzké lupeny. I když není vyloženě smrtelně
jedovatá, její konzumace může způsobit žaludeční potíže. Rozdíl
v uspořádání lišt a lupenů je hlavním znakem, který je třeba pečlivě
sledovat.
Jak poznat otravu houbami a co dělat
Typické jsou bolesti břicha, nevolnost, zvracení, průjem a křeče. V těžkých případech dochází k poškození jater a ledvin, což může ohrozit život. Nebezpečné je i to, že první symptomy se objevují se zpožděním 6–24 hodin, a postižený tak často podcení závažnost situace.
Při podezření na otravu je nezbytné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Vhodné je vzít s sebou zbytky houby, aby mohli lékaři rychleji určit typ toxinu. Do té doby je možné vyvolat zvracení, podat aktivní uhlí a doplňovat tekutiny. Léčba obvykle vyžaduje hospitalizaci, kde může být podán i specifický protijed.

Rady pro bezpečné houbaření
Bezpečné houbaření spočívá v tom sbírat pouze houby, které dokonale znáte. Pokud si nejste jisti, nechte je raději v lese. Houbaři doporučují věnovat zvýšenou pozornost spodní části houby – tvaru třeně, prstenu, pochvě i barvě lupenů. Tyto detaily často vykazují, zda jde o bezpečný nebo smrtelně nebezpečný druh.
Začátečníci by se měli vyhnout sběru malých nebo nedovyvinutých plodnic, u nichž jsou znaky hůře rozeznatelné. Praktickou pomůckou je atlas hub či aplikace pro rozpoznávání, nicméně tyto technologie by měly sloužit jen jako doplněk, nikoliv jako jediný zdroj jistoty. Odborníci také připomínají, že houby je vždy nutné sbírat celé včetně nohy, aby bylo možné správně určit všechny znaky.