Nový trend v zaměstnání: Stále více mladých odmítá zodpovědnost a raději volí hůře placenou práci

Podle českého průzkumu společnosti Deloitte mezi příslušníky generace Z (lidé narozeni zhruba mezi lety 1997 a 2012) a mileniály (narození mezi lety 1981 a 1996) je pro mladé v práci mnohem důležitější najít si rovnováhu mezi životem a zaměstnáním. To uvedlo 30 % zástupců generace Z a 28 % mileniálů. Vysoký plat nebo jiné finanční benefity se umístily až za tím. Takový posun hodnot se pak promítá i do příjmů: čím dál víc mladých lidí dnes buduje nezávislý příjem.

Že nejde jen o české mladé, potvrdil i mezinárodní HP Work Relationship Index, který oslovil přes 15 600 lidí ve 12 zemích. Podle něj je 83 % pracovníků ochotno vzít raději nižší mzdu za lepší vztah k práci. 11 % z nich by se platu klidně vzdalo za emocionálně inteligentní vedení a 13 % za možnost pracovat kdy a odkud chtějí. Tato data ukazují, že lidé dnes napříč generacemi raději obětují vyšší příjem než komfort.

Proč se poměr takto posunul

Podle průzkumu agentury Gallup mladší zaměstnanci hlásí více stresu a pracovního vyhoření než jejich starší kolegové, přičemž u žen jsou tyto problémy ještě výraznější. I to přispívá k rostoucímu zájmu o méně stresující zaměstnání se slušným platem. Na sociálních sítích se tento trend prosadil například pod označením „lazy girl job". Autorka tohoto termínu Gabrielle Judge opakovaně odmítla, že by se jednalo o lenost, ale spíše o útěk před vyhořením z kariéry zaměřené na výkon.

K podobnému závěru došel i český sociolog Vojtěch Bednář, který popsal, že pro generaci Z je klíčové mít naplněnou potřebu bezpečí a stability, a proto pro ni klidně obětuje kariérní postup.

Odmítání manažerských pozic

Průzkum personálně-poradenské firmy Robert Walters zjistil, že 72 % dotazovaných by raději pracovalo jako individuální specialisté než jako manažeři a přes polovinu z nich přímo odmítá roli středního manažera. Jiná agentura, Robert Half, data potvrdila a dodala, že 40 % zástupců této generace by přijalo povýšení jedině v případě, že nebude znamenat vedení lidí.

Za tímto váháním stojí důvod, který se dá spočítat. Podle dat Glassdooru vzrostla v roce 2025 mzda lidem přecházejícím z odborné do manažerské role v průměru o 11 %, a to oproti výrazně vyšší zátěži a odpovědnosti. Podle dat totiž manažeři hlásí vyšší každodenní stres než jejich podřízení a 45 % středních manažerů dokonce uvedlo v roce 2025, že trpí vyhořením.

Rozhodování, na kterém se podílí celý tým, ne jeden nadřízený , ...

Podle uvedených průzkumů tak část mladých zaměstnanců skutečně dává přednost menší pracovní zodpovědnosti před vyšším výdělkem. Manažerská pozice pro ně totiž často znamená vedení dalších lidí, více stresu a větší časovou zátěž, zatímco finanční odměna podle nich nemusí tento rozdíl dostatečně vyvážit.

Stejné argumenty stojí i za odmítáním přesčasů, přechodu na částečné úvazky nebo rostoucího zájmu o tzv. tvůrčí volna. Bývají to obvykle několikaměsíční pracovní pauzy na odpočinek a osobní rozvoj, které si zaměstnanec domluví mimo běžnou dovolenou.

Nejde o neochotu pracovat

Videa, ve kterých tito mladí lidé podobné postoje vysvětlují, pravidelně vyvolávají vlnu komentářů o tom, že jde jen o lenost a neochotu pracovat. Podle personalistky Jaroslavy Rezlerové jde ale o nedorozumění.

„Nechtějí být šéfy, u nich to znamená, že nechtějí dělat to tradiční hierarchické řízení, kdy šéf rozhoduje a instruuje ostatní, co mají dělat,“ vysvětlila pro CNN Prima NEWS Rezlerová. Pozici vedoucího by mladí raději vnímali jako někoho, kdo je podporuje a koučuje. „Autoritářství už je víceméně dávno za zenitem,“ dodala Rezlerová.

Co s tím dělají firmy

Už teď na tento posun personální agentury reagují. Podle Jiřího Halbrštáta, ředitele náboru a marketingu ManpowerGroup, ve firmách ubývá vrstev řízení a odpovědnost se přenáší spíše na týmy. To dává smysl i z jiného důvodu: Marcela Vyskoková z personální agentury Advantage Consulting generaci Z spíše chválí. Podle ní jsou ve skutečnosti velmi zodpovědní a díky používání moderních technologií umí zadané úkoly splnit rychleji než starší kolegové. Ochota vzít nižší plat tak ukazuje, že si dnešní zaměstnanci umí spočítat, co je bude případné povýšení nebo práce přesčas stát.