„Práce od devíti do pěti je novodobé otroctví,“ tvrdí mladí. Místo kanceláře vyžadují časovou flexibilitu a práci z domova

Mladé zaměstnan­ce dnes tvoří mileniálové a především lidé narození kolem roku 2000, kteří patří do tzv. genera­ce Z. Přesněji jde o ty, kteří se narodili zhru­ba mezi roky 1995 a 20­10. Jejich vnímání práce i přístup k ní se podle výzkumů značně proměňují. Mají jiné priority než jejich rodiče či prarodiče a finanční ohodnocení odvozené od počtu prosezených hodin v kanceláři jim nedává smysl. K tomu, aby si mladí mohli podmínky alespoň trochu „diktovat“, jim př­itom pomáhá jejich pozice na trhu. Kvůli demografickému stárnutí populace je totiž silněj­ší než u předchozích generací. 

Co u mladých při výběru práce rozhodu­je? 

Podle výzkumu VŠE z roku 2025, který vyhodnocoval odpovědi od studentů ekonomických univerzit a porovnával je s tím, co řekli zástupci zaměstnavatelů, patří mezi priority mladých z generace Z především profesní růst, stabilita a finanční ohodnocení. Velmi důležitá je pro ně také smysluplnost jejich práce. Klíčová je hned pro 73 % reprezentantů generace Z, což představuje globální nadprůměr. Vedoucí výzkumu Jan Pospíšil vysvětlil, že „mladí chtějí práci s hlubším významem, nejen rutinu“.

Mladí mívají problém s rutinní prací, chtějí ve svém zaměstnání hlubší smysl. , ...

To potvrzuje i průzkum agentury Deloitte z roku 2026, který se zaměřoval jak na generaci Z, tak na mileniály, kteří také tvoří velkou část mladých zaměstnanců. Pot­řebu smyslu v zaměstnání, který pak ovlivňuje jejich celkovou spokojenost uvedla naprostá většina respondentů – 94 % zástupců Gen Z a 95 % mileniálů. 

V souladu s tím nejsou dnes mladí primárně zaměřeni na usilování o vedoucí role. Podle půz­kumu Deloitte je ka­riérním cílem vedoucí pozice pouze pro 9 % Gen Z a dokonce jen 5 % mileniálů. Hlavním cílem je však pro obě skupiny dosažení finanční nezávislosti, což souvisí s pociťováním vyššího ekonomického tla­ku.

Nonstop v kanceláři? Ne, děkuji 

Na sociálních sítích a diskusních fórech se přitom stále častěji objevují názory mladých lidí, kteří tradiční pracovní dobu od devíti do pěti označují za zastaralý model. Někteří ji dokonce přirovnávají k „novodobému otroctví“, protože podle nich omezuje osobní život, nutí zaměstnance trávit dlouhé hodiny v kanceláři bez ohledu na skutečný objem práce a zbytečně upřednostňuje odsezený čas před výsledky.

Postoj mladých lidí k tradičnímu modelu práce vystihuje komentář diskutujícího na Red­ditu z řad Gen Z: „Sám jsem pracoval v zaměstnání s rozvrhem od 8:30 do 17:30, ale ve skutečnosti jsem tam obvykle trávil více času. Šlo o nudnou kancelářskou práci, při níž mi doslova zakrněl mozek – dokud jsem tedy nedal výpověď a nezačal studovat doktorát. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. V té práci jsem se cítil bezmocný a méněcenný. Navíc jsem neměl čas na rodinu ani přátele a dojíž­dění bylo velmi zdlouhavé. Ta práce postrádala jakýkoli smysl.“ 

Neustálá přítom­nost na pracovišti je tedy podle mnoha mladých „přežitek“, což může být kromě změny mindsetu o­vlivněno i fak­tem, že mnoho z nich vstupovalo do pracovního života za dob pandemie. Právě tehdy se začínal uplatňovat princip práce na dálku. Že si na flexibilní režimy práce zvykla celá řada mladých zaměstnanců potvrzují i data. 

Mladí zaměstnanci oceňují hybridní pracovní režimy nebo práci z domova. , ...

Z obdobného průz­kumu agentury De­loitte z roku 2023, který probíhal na 22 tisících mla­dých lidí ve 44 zemích světa, vyplývá, že zlom nastal právě v dobách pandemie. Před covidem pra­covalo hybridně nebo na dálku jen 36 % zástupců gen Z a 3­2 % mileniálů. Po pandemii to bylo až 61 % Gen Z a 55 % mileniálů. 

Mladí zaměstnanci podle šetření hy­bridní modely a práci na dálku oceňují­. Až tři čtvrtiny z těch, kteří aktuálně takto pracují, by si podle svých slov hledalo nové zaměstnání, kdyby jim zaměstnavatel podmínky změnil na výkon práce z kanceláře na full-time. 

Zaměstnavatelé nevycházejí automaticky vstříc

Ne vždy se však představy mladé generace střetnou v realitě s pochopením. Pro některé zaměstnavatele jde dokonce o „línou“ generaci. Flexibilitu a vyváženost mezi osobním životem a prací, kterou mladí lidé čím dál víc chtějí některé firmy nemohou nebo ani nechtějí nabídnout. Od nové generace zaměstnanců pak očekávají běžný režim od 9 do 17 hod. I to může být důvodem, proč pak častěji mění zaměstnání. 

Jeden mladý diskutující své rozčarování ze stávajícího systému vyjádřil slovy: „Nedos­tatek inovací v systému od 9 do 5 je šokující. Připadá mi to jako otroctví a být bohatý se zdá být jedinou možností úniku, zvláště s inflací a rostoucími životními náklady.“ 

Podle prvního zmíněného výzkumu z VŠE si zaměstnavatelé u mladých všímají právě problémů s dodržováním tradičních postupů nebo rutinními úkoly. Naopak však u Gen Z chválí digitální dovednosti, vysokou kreativitu nebo adaptabilitu.