Úřady se na podzim více zaměří na kontroly kotlů. Tyhle konkrétní typy už neprojdou a lidé je nesmí používat

Zatímco velké průmyslové zdroje znečištění jsou v Česku dlouhodobě přísně regulovány, významným zdrojem emisí prachových částic zůstávají domácí kotle na tuhá paliva. Podle dostupných zjištění tyto kotle produkují až polovinu všech emisí, přičemž nejhorší jsou v tomto směru starší zařízení 1. a 2. emisní třídy, které fungují bez řízeného přívodu vzduchu a mají nedokonalé spalování. 

Jaké kotle spadají do 1. a 2. emisní třídy? A proč jsou zakázané?

Emisní třídy kotlů vycházejí z evropské normy ČSN EN 303–5, která rozděluje kotle na tuhá paliva do pěti kategorií podle účinnosti a množství produkovaných emisí. Do první a druhé kategorie spadají nejstarší kotle obvykle vyrobené ještě před rokem 2000. Jsou běžně bez řízeného spalování a jejich účinnost je často pod 70 %. Do třetí emisní třídy pak patří kotle vyrobené po roce 2000, které jsou obvykle modernější, byť stále ještě nesplňují nejpřísnější požadavky. Moderní zařízení s automatickou regulací spalování a účinností nad 85 % jsou pak zařazena do 4. a 5. emisní třídy. 

Rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi jsou přitom opravdu zásadní. Kotel 1. emisní třídy může vyprodukovat až dvacetkrát více prachových částic než kotel 5. emisní třídy při stejném množství paliva. Právě proto je ostatně jejich používání od roku 2024 zakázané. A týká se to i kotlů, které nemají žádný certifikát o emisní třídě. Zákaz přitom platí pro rodinné a bytové domy i pro stavby pro rodinnou rekreaci. 

Kdo a jak provádí kontroly? 

Podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, spadají přestupky fyzických osob spojené s provozováním zakázaných kotlů pod obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Konkrétní obec má tedy povinnost dohlížet na dodržování povinností provozovatelů kotlů – mimo jiné pravidelnou kontrolou jejich technického stavu a provozu kotle, která se musí provádět každé tři roky. 

V praxi existují dva druhy kontroly. Jednak je to zmiňovaná pravidelná kontrola technického stavu, která je povinná pro každého majitele kotle na tuhá paliva bez ohledu na emisní třídu. Provádí ji certifikovaný technik a zjišťuje, zda je kotel v pořádku a splňuje emisní požadavky. Bez dokladu o provedené kontrole přitom hrozí pokuta do 20 000 Kč. Druhou možností je pak kontrola na základě podnětu, kterou může obecní úřad provést na základě oznámení nebo stížnosti souseda – zejména, když existuje důvodné podezření na provozování zakázaného kotle. 

Sankce za provozování zakázaného kotle přitom může dosáhnout až 50 000 Kč. A klíčové je, že pokuty mohou být uděleny opakovaně. Pokud majitel po první pokutě bude kotel nadále používat, může ji úřad udělit během jednoho roku vícekrát. Cílem je dotlačit majitele k tomu, aby situaci opravdu vyřešili. Jestli tedy máte nevyhovující kotel doma, určitě se vyplatí jeho výměnu iniciovat dříve, než ke kontrole vůbec dojde. 

Na výměnu starého nevyhovujícího zdroje vytápění lze nadále využít výhody z programu Nová zelená úsporám. , ...

Kolik stojí nový kotel? A pomohou dotace? 

Ceny výměny kotle se liší dramaticky podle toho, jaké řešení zvolíte. Pokud chcete kotel na dřevo, který bude spadat do 4. emisní třídy, můžete se včetně demontáže starého zařízení a montáže nového vejít do 150 tisíc korun. V případě, že ale chcete pořídit také tepelné čerpadlo, které se z hlediska úspor vzhledem k dlouhé životnosti skutečně může vyplatit, zvládnete se snadno dostat klidně až k 500 tisícům korun. 

Do roku 2024 zároveň bylo možné využít tzv. kotlíkové dotace, které byly nejrozšířenějším nástrojem státní podpory. Jestli jste však výměnu nestihli, existuje novější program Nová zelená úsporám, který je určený pro všechny žadatele bez ohledu na příjem. Kromě specifických dotací máte nárok taktéž na bezúročné půjčky, které stát poskytuje až do výše 400 tisíc korun. Pro seniory nebo nízkopříjmové domácnosti je pak dostupná Nová zelená úsporám Light, o které jsme psali v jednom z našich předešlých článků. 

Přestože výměna kotle představuje vysokou investici, vyplatí se ji neodkládat. Dva roky od zákazu jsou totiž úřady připraveny přejít k tvrdším postihům a prevence se v tomto směru určitě vyplatí více, než čelit opakovaným pokutám.