„Majetek po rodičích raději hned prodám, ať mám klid.“ Mladí se zbavují zděděných nemovitostí a peníze rozhazují po svém

Ne všechny zděděné nemovitosti jsou totiž pro mladé lidi skutečně lukrativní. Typickým příkladem mohou být staré domy v okrajové části republiky, kde pozůstalí nebydlí a s místem už nemají žádné vazby. Právě v takových případech se prodej nemovitosti a následná investice získaných finančních prostředků může jevit jako rozumnější.

Část mladých dědiců peníze z prodeje využije na cestování, nové auto nebo jiné výdaje. Mnozí je ale raději investují podle svých představ, například do vlastního bydlení, podílových fondů či akcií. Odborníci přesto upozorňují, že bez promyšleného plánu se mohou získané peníze rychle rozplynout.

Modelový příklad

Představme si mladou rodinu se dvěma dětmi, která žije na okraji Prahy. V hlavním městě mají oba rodiče stabilní práci, děti zde chodí do školy a školky. Najednou se objeví dědictví. Starý dům nacházející se v malé vesnici v dojezdové vzdálenosti dvě hodiny od Prahy. 

Pro takovou mladou rodinu často nemá smysl řešit případnou rekonstrukci a stěhování do vlastního bydlení. Z důvodu větší vzdálenosti pak ztrácí smysl i pronájem objektu, který by vyžadoval pravidelnou správu. Rodina se proto rozhodne zděděný dům prodat a získané finance použije buď k financování bydlení v Praze, nebo jiným investicím.

Řada starých domů vyžaduje nákladnou rekonstrukci , ...

Více než dvě třetiny Čechů očekávají, že budou dědit nemovitost

Z průzkumu Partners Banky prováděného v roce 2024 vyplynulo, že více než dvě třetiny respondentů očekávají, že v budoucnu zdědí nemovitost. Výsledky zároveň ukázaly, že část dědiců by se rozhodla zděděnou nemovitost prodat, jiní by ji pronajali nebo využili k vlastnímu bydlení. Ve věkové kategorii 54 až 65 let by až dvě pětiny dotazovaných zvolily prodej zděděné nemovitosti. 

Vždy samozřejmě rozhoduje konkrétní životní situace. K prodeji však často může vést nevyhovující technický stav nebo nevhodná lokalita. Pravdou také zůstává, že otázka dědictví často vede k nepříjemným sporům v rodině. 

Jak prodat zděděnou nemovitost

Nutno zdůraznit, že k prodeji zděděné nemovitosti je možné přistoupit až po skončení dědického řízení. Následně vás čeká rozhodnutí, zda dům či byt prodáte ve stávajícím stavu, nebo jej nejprve zrekonstruujete pro dosažení vyšší hodnoty. 

Další důležitou otázkou je, zda nemovitost prodáte na vlastní pěst, nebo pomocí realitní kanceláře. V tematické diskuzi na portálu eMimino.cz uživatelka popisuje svoji zkušenost s prodejem na vlastní pěst. „Já si byt i dům prodávala sama… známá notářka mi jen smlouvy zkontrolovala, ověřila a udělala notářskou úschovu na složení peněz… vklady na katastr se taky dají zvládnout.. ale člověk se v tom musí orientovat a neudělat formální chyby, což může být pro laika problém…,“ uvedla.  

Kromě toho vás v mnoha případech čekají i daňové povinnosti. Samotné dědictví je bez daně, při prodeji nemovitosti ale prodej podléhá dani z příjmů ve výši 15 nebo 23 % (v případě, že nebyl splněn časový test).

Při prodeji nemovitosti vás mnohdy čekají i daňové povinnosti , ...

Mohou rodiče ještě za svého života rozhodnout o budoucnosti nemovitosti?

Pokud nedojde k sepsání závěti, dědí se podle zákona. Pro případ smrti lze do závěti uvést určité podmínky nebo příkazy prostřednictvím dovětku. Tím lze dědici uložit konkrétní povinnost. Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR a notář, pro iDnes.cz vysvětlil: „Pokud by ale taková vedlejší doložka směřovala jen k zřejmému obtěžování dědice ze zjevné zůstavitelovy svévole, nepřihlíží se k ní. Nepřihlíží se ani k vedlejší doložce, která zjevně odporuje veřejnému pořádku nebo je nesrozumitelná.“

Do závěti tak například nelze uvést podmínku, že syn bude nemovitost dědit, až se ožení nebo rozvede. Nebo naopak jen v případě, že se nerozvede a setrvá v manželství. 

V § 1569 nového občanského zákoníku je zároveň uvedeno: „Zákaz zcizení nebo zatížení zavazuje obtíženého, jen je-li nařízen na určitou přiměřenou dobu a odůvodněn vážným zájmem hodným právní ochrany, jinak může soud na návrh obtíženého rozhodnout, že se k zákazu nepřihlíží.“