„Sousedi mi na sídlišti zakázali vyhodit odpadky do jejich popelnice.“ O popelnicích na sídlištích koluje řada mýtů a polopravd

Komu vlastně popelnice patří

Popelnice před domem je přiřazená ke konkrétní adrese. Obec pak určuje, kdo ji smí užívat a kdo ji musí platit. Podle zákona o místních poplatcích č. 565/1990 Sb. si obec volí, jak poplatek za odpad vybírat. Buď platí každý přihlášený obyvatel obce zvlášť (tzv. poplatek za obecní systém odpadového hospodářství), nebo se poplatek váže na konkrétní dům. V druhém případě je plátcem SVJ (nebo bytové družstvo), a pokud pro dům nevzniklo, tak vlastník nemovitosti.

Komplikovanější je to na sídlištích, kde je více vchodů nebo domů, se běžně dělí jedno stanoviště s několika kontejnery. Takové stanoviště může být určeno pro individuální i společné užívání. Sousedi si proto nemohou navzájem zakazovat, aby stanoviště používali. I tak se ale děje, že si sousedi nadávají, když někdo odpadky vyhodí o panelák dál, obzvlášť na malém městě.

„Soused řekl, ať si odpadky vyhazuji před svým panelákem. Nechápu, v čem je problém, poplatek platíme všichni stejně, tak je přece jedno, kde na sídlišti to vyhodím,“ popisuje obyvatel sídliště.

Jeden z nejrozšířenějších mýtů je, že popelnice u cizího domu je zakázaná a jakékoliv její použití je přestupek. Pravda je jiná. Zákon říká, že odpad musí být odkládán na místa určená obcí. U drobného odpadku od kolemjdoucího to většinou nikdo neřeší, ale u celého pytle odpadu už ano.

Odkládání odpadu na místo, které vám není určené, může skončit i přestupkem. Kromě tohoto rizika je v tom i praktický problém: kontejnery se rozdělují spádově podle očekávaného množství v dané lokalitě, takže přesouvání odpadu přes město narušuje výpočet potřebné kapacity pro celou čtvrť. Jinak je to ale s kontejnery, které stojí na chodníku.

Sdílet jedno stanoviště s popelnicemi je běžné i legální , ...

Kontejner na sklo, papír nebo plast, který stojí na chodníku, je financovaný z rozpočtu obce a smí ho zdarma použít kdokoliv. Výjimka platí jen pro firmy a živnostníky: ti ji smějí používat jen tehdy, pokud se zapojí do obecního systému odpadového hospodářství. Popelnice na směsný odpad má ale úplně jiná pravidla: popelnice je vázána na přidělenou adresu. Nejčastější spor přitom vzniká z toho, že její kapacita prostě nestačí.

Když se to stane, nejjednodušší řešení není hodit pytel do sousedovy popelnice, ale požádat správce domu/SVJ o navýšení kapacity nádob. Pražské služby například doporučují důsledněji třídit anebo objednat právě další popelnici.

Přesně tento problém se opakovaně řeší v diskuzích lidí, kteří bydlí ve sdílených domech: popelnice bývá věčně přeplněná kvůli návštěvám a akcím, zatímco kontejnery přes silnici zejí prázdnotou. Tak se stává, že lidé hodí přebytečný pytel k sousedům místo toho, aby pořídili větší nebo další popelnici. Kdo to tak dělá, riskuje pak přestupek proti veřejnému pořádku s pokutou až do 50 000 Kč.

Proč se popelnice zamykají

Čím dál častěji ale lidé svou popelnici raději zamknou, než aby si pořídili větší. U nás to moc obvyklé není, v Itálii je přitom zamčená popelnice u domů běžnou praxí. Obyvatelé se k tomu často uchylují kvůli nájemníkům, kteří produkují více odpadu, než odpovídá kapacitě jejich popelnic, nebo kvůli lidem bez domova. I tady vzniká další mýtus: že zamčená popelnice vyřeší problém. Když je popelnice zamčená, paradoxně kolem ní vzniká větší nepořádek, protože lidé odpad nechají vedle.

Popelnice na sídlištích zkrátka nejsou soukromý majetek jednoho souseda, ale společná věc celého domu. Soused vám sice nic nařizovat nemůže, ale může mít pravdu. I tak ale rozhoduje to, co říká vyhláška a stanoviště podle ní přidělené. Pokud i přesto soused trvá na svém, spor tohoto typu patří na stůl výboru SVJ nebo správce domu. Ostatně spory o popelnice jsou jen jeden z mnoha sousedských konfliktů.