Právník mi poradil, abych napsal nadřízenému, že odmítám přijít do práce, dokud mi nekoupí klimatizaci

Přestože české zákony zaměstnavatelům neukládají povinnost instalovat na pracovišti klimatizaci, musí i během veder zajistit zaměstnancům bezpečné a zdraví neohrožující pracovní podmínky. Právě při extrémních teplotách tak mají zaměstnanci řadu práv, o kterých mnoho lidí vůbec neví. V krajních případech jim zákon dokonce umožňuje výkon práce odmítnout.

Bezpečnost na prvním místě

O povinnostech zaměstnavatele pojednává především zákoník práce. Podle něj musí vytvořit takové podmínky, které nebudou ohrožovat bezpečnost ani zdraví zaměstnanců. Do rizik tak spadají i vysoké teploty, jelikož mohou být příčinou kolapsů. Jde o podobný rizikový faktor, jakým je například hluk, prach nebo práce s chemickými látkami.

Zákony jdou ale ještě dál a podrobnější pravidla stanovuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Toto nařízení se zabývá takzvanými mikroklimatickými podmínkami na pracovišti. Předpisy tak přesně určují, jaké teploty jsou pro výkon určitých prací ještě přípustné nebo jaká opatření musí zaměstnavatel udělat při překročení těchto limitů.

Zaměstnavatel by měl provést opatření pro snížení teploty na pracovišti , ...

Konkrétní podmínky se různí 

Mezi lidmi koluje mýtus, že na pracovišti nesmí být více než 27 °C. To ale není pravda. Jak již bylo naznačeno výše, různé pracovní pozice mají předepsané různé podmínky. Zákon rozděluje zaměstnání do různých tříd podle fyzické náročnosti. Jiné podmínky tak platí pro pracovníka v kanceláři a jiné třeba pro řidiče nebo svářeče. 

Výše zmíněných 27 stupňů platí pro běžnou kancelářskou práci, která se řadí do třídy I. Lehká manuální práce třídy IIa povoluje maximální teplotu 26 °C a u fyzicky náročnějších povolání se tato přípustná teplota ještě snižuje. Důvodem je fakt, že se naše tělo při větší námaze snáze přehřeje. 

Překročení teplot neznamená konec práce

Pokud se zmíněné limity překročí, neznamená to automaticky odchod domů. Zaměstnavatel ale musí přijmout opatření pro snížení zátěže. Patří sem například změna organizace práce tak, aby se náročnější úkony vykonávaly brzy ráno. Dále je na místě zajistit účinné stínění oken, dostatečné větrání nebo právě klimatizaci, kterou s nadsázkou poradil panu Petrovi právník.

Práce v letním horku má svá specifická pravidla , ...

Firma by měla zaměstnancům zajistit dostatečný pitný režim. Každá pracovní třída má opět vlastní limity. Například u kancelářských prací musí pracovníci dostat vodu při 31 stupních Celsia. Nařízení vlády přitom stanovuje, že nápoje musí pokrýt minimálně 70 procent všech ztracených tekutin a minerálů. Stavební dělník, který celý den pracuje na slunci, tak dostane kromě lahví s pitnou vodou třeba iontové nápoje. 

Pokud jsou limity překročeny výrazněji, zavádějí se také pravidelné pauzy nebo střídání. V praxi se tato opatření aplikují hlavně při práci v letních vedrech venku. Zaměstnanci se musí například po půl hodině střídat, odpočinout si ve stínu a doplnit tekutiny a minerální látky. 

Může zaměstnanec odmítnout pracovat?

Tuto otázku si během největších veder klade řada zaměstnanců. Zákoník práce s tím pracuje a umožňuje odmítnout výkon práce ve chvíli, pokud podmínky bezprostředně a závažně ohrožují život nebo zdraví. Nelze však odmítnout práci pokaždé, když je v kanceláři horko. 

V některých případech ale nastává situace, kdy zaměstnavatel své povinnosti ignoruje a o snížení teploty nebo zajištění pitného režimu se ani nesnaží. V tuto chvíli se mohou lidé obrátit na odborovou organizaci, oblastní inspektorát práce nebo krajskou hygienickou stanici. Tyto organizace provedou kontrolu pracovních podmínek.