Pět let dřiny na vysoké a pak výplata k pláči. Řemeslníci válcují vysokoškoláky a berou i dvojnásobek jejich platu

Absolvent pedagogické fakulty nebo fakulty zdravotnických studií po pěti letech studia a stovkách tisíc korun utracených za koleje i učebnice dostane ve své první profesi nástupní plat kolem 32 až 35 tisíc korun měsíčně. Ve stejném městě jeho spolužák ze základní školy, který se vyučil elektrikářem nebo instalatérem, fakturuje bez větších problémů 500 až 800 korun za hodinu práce. Podle studie provedené portálem Alma Career patří mezi nejvíce podhodnocené vysokoškolské obory v Česku učitelství, nelékařské zdravotnické profese (fyzioterapeuti, ergoterapeuti, zdravotní sestry), sociální práce a humanitní obory jako filozofie, sociologie nebo dějiny umění. Má smysl je vůbec studovat? 

Elektrikář může jako OSVČ vydělávat až 100 tisíc korun 

Ne nadarmo jedno ze starých přísloví říká, že řemeslo má zlaté dno. Například elektrikáři, instalatéři, topenáři nebo svářeči si dnes mohou přijít na opravdu nadstandardní peníze. Pokud pracují v zaměstnaneckém poměru, obvykle vydělávají někde kolem 45 až 50 tisíc korun měsíčně. Jakmile jsou ale šikovní a nevadí jim pracovat jako OSVČ, mohou si běžně účtovat v rozmezí 500 a 800 korun za hodinu práce. V případě užších specializací (silnoproud nebo například fotovoltaika) si pak dokážou fakturovat ještě výrazně více. 

Mezi velmi dobře hodnocené pozice se pak řadí také řidiči kamionů v mezinárodní dopravě. Vzhledem k chronickému nedostatku pracovníků na těchto pozicích mzda naprosto běžně přesahuje 60 tisíc korun měsíčně – a v případě, že se rozhodnete pracovat pro společnost ze západní Evropy, může to být až 90 tisíc korun. Důvod vysokých příjmů je přitom u všech uvedených profesí naprosto totožný – aktuálně v Česku chybí zhruba 100 tisíc kvalifikovaných řemeslníků. Starší generace postupně odchází do důchodu a šikovných mladých lidí, kteří do těchto oborů nastupují, je málo.

Některé obory VŠ jsou silně podhodnocené 

Absolutní kontrast k řemeslníkům představují vysokoškolské obory, jejichž absolventi končí v tarifně placených pozicích veřejného sektoru. Typově se jedná například o učitele mateřských škol, kteří mají nástupní plat začínající na 32–35 tisíc Kč hrubého měsíčně. Paradoxní je, že ani s přibývajícími roky zkušeností si příliš nepolepší. 

Podobná je situace také u nelékařských zdravotnických profesí, jejichž nástupní plat obvykle také nepřesáhne 35 tisíc korun ani po dokončení bakalářského či magisterského studia. Ještě o něco horší plat čeká na sociální pracovníky, kteří se také nacházejí výrazně pod průměrem. Šikovný řemeslník tak může v konečném důsledku vydělávat až třikrát více peněz než absolvent pedagogické fakulty. 

Absolventi humanitních oborů bojují s uplatněním

Zvláštní kategorií jsou humanitní obory, mezi které se řadí například filozofie, dějiny umění, sociologie, kulturní studia, religionistika nebo historie. Počet studentů těchto oborů je relativně vysoký, a ačkoliv se bezpochyby jedná o velmi ušlechtilé obory, najít dobře placenou práci v některém z těchto oborů může být velmi náročné. 

Problém spočívá primárně v rozporu mezi nabídkou absolventů a poptávkou trhu práce – filozofické fakulty každoročně absolvují desítky studentů těchto oborů, avšak na trhu je pro ně jen omezený počet pracovních pozic. Téměř všechny z nich jsou přitom akademické, někteří proto volí cestu navazujícího doktorského studia, z jiných se stanou asistenti nebo výzkumníci. Řada absolventů proto skončí buď v úplně jiných oborech, nebo na pozicích, kde své vzdělání vůbec nevyužívá. 

Nedostatek kvalifikovaných řemeslníků na českém trhu šponuje jejich ceny nahoru – šikovný elektrikář si může jako OSVČ účtovat až 800 korun za hodinu. , ...

Proč tomu tak je a co s tím dělat? 

Za paradoxní situací stojí kromě zásadního nedostatku kvalifikovaných řemeslníků i celá řada dalších faktorů. Například v průběhu posledních let výrazně vzrostl počet vysokoškoláků a v některých oborech nabídka absolventů převyšuje poptávku. Nehledě na to, že řemeslníci jsou odměňováni podle volného trhu, kdežto učitelé, zdravotníci i sociální pracovníci získávají plat na základě státních tarifních tabulek, se kterými nelze příliš hýbat a jejich růst je velmi pomalý. 

Nedostatek řemeslníků je pak způsobený zejména fyzickou náročností a rizikovostí samotné profese, stejně jako odpovědností a výrazným tlakem ze strany zákazníků. Jakmile máte na starost plynové rozvody nebo zapojujete třífázový obvod, každá chyba může znamenat požár, výbuch nebo úraz. Trh tuto odpovědnost finančně kompenzuje. 

Co se týká možností řešení, vysokoškoláci mají celou řadu možností, jak na situaci reagovat. Někteří zvolí odchod do zahraničí, protože například zdravotní sestry mohou v Německu či Rakousku získat výrazně lepší ohodnocení. Pro pedagogy je pro změnu řešením přechod do soukromého sektoru, kde mohou být finance rovněž podstatně zajímavější. V posledních letech také roste počet lidí, kteří po studiu na VŠ absolvují rekvalifikační kurz v řemeslném nebo technickém oboru. Neznamená to tedy, že studovat vysokou školu se dnes již nevyplatí. Spíše je očividné, že studenti by měli důkladně zvážit volbu oboru a nerozhodovat se ryze podle pocitu, protože z hlediska celoživotního příjmu udělá volba oboru obrovský rozdíl.