Kadeřník prozradil, jaké dostává spropitné. Ženy mu dávají dvakrát víc, muži nechávají sotva pár korun

„Když dostanu od pánského zákazníka dvacku, přijde mi to v pořádku. Ale jakmile strávím tři hodiny děláním vlasů stálé klientce a ona mi pak jako dýško nechá 40 Kč, přijde mi to směšné,“ popisuje kadeřník rozptyl, se kterým se často ve své práci setkává.

Rozdíly mezi zákazníky potvrzuje i další kadeřník z Prahy. „U žen se mi stává, že za návštěvu v salonu zaplatí třeba 3 450 korun a nechají mi k tomu dalších 300 korun jako spropitné. Když jsou s výsledkem opravdu spokojené, pár stovek navíc není nic neobvyklého. Celkově bych řekl, že ženy mi nechávají na spropitném zhruba dvakrát víc než muži. U mužů je to většinou výrazně méně, často jen pár desítek korun,“ popsal svou zkušenost.

„Největší spropitné jsem dostal před Vánoci. Stálá klientka mi k účtu přidala tisíc korun s tím, že je to zároveň poděkování za celý rok. Občas mě překvapí spíš mladší zákaznice. Studentka mi jednou k účtu 1 800 korun nechala dvě stovky, přestože jsem žádné spropitné neočekával,“ uvádí další z kadeřníků.

Jaká bývá výše spropitného

Nejčastější odpovědí v diskuzích na tuto otázku je: zaokrouhlím to. Zákazníci opakovaně popisují, jak to vypadá ve skutečnosti: platba 260 Kč se zaokrouhlí na 300 Kč, 910 Kč na 1 000 Kč a 720 Kč třeba na 750 Kč. Dýška se tak pohybují většinou mezi 50 a 100 Kč. Někdy klesnou na 20 Kč, jinde vyskočí na 200 Kč podle toho, jak dlouho klientka ke kadeřnici chodí a jak moc je spokojená.

Rozdíl ve výši spropitného mezi ženami a muži může souviset také s rozdílnými cenami služeb. Pánský střih s mytím a sušením vyjde v pražském salonu na 600 až 800 Kč, v levnějším kadeřnictví v malém městě klidně jen na 190 Kč za střih. Dámský střih oproti tomu s mytím a foukáním stojí 960 až 1300 Kč, melírování pak od 1 480 do 2 990 Kč, tedy výrazně více než běžný pánský střih, u melírování i víc.

Pokud spropitné roste úměrně ceně služby, je u dražších úkonů přirozeně vyšší. Kdyby se přitom Češky řídily americkým zvykem dávat pevných 20 %, klientka za barvení, střih a foukání v celkové ceně 1 850 Kč by měla nechat 370 Kč spropitné. V Česku jsou ale i dvě stovky spíš výjimkou než pravidlem.

Rozdíl v cenách se neomezuje jen na pohlaví klientů, liší se i mezi regiony. Napovídají tomu i rozdíly v platech: v Praze dostávají kadeřnice plat v průměru kolem 44 000 Kč, ale ve Středočeském kraji jen kolem 34 000 Kč. 

Komu dýško skončí v kapse

V diskusích se ale pravidelně vrací jeden protiargument: kadeřnice, která podniká sama na sebe, si přece cenu nastavila tak, aby jí to stačilo. „Nedávám, nevidím důvod proč, je to prostě služba, má stanovenou cenu, cenu si stanovila ona kadeřnice, tak tu cenu zaplatím a hotovo,“ popisuje přístup jedna z uživatelek. Podobně to vidí i samotná kadeřnice: jako OSVČ podle svých slov dýška od klientek skoro nedostává, a tak je logicky ani sama nikde nedává. Vystaví fakturu, dostane zaplaceno a nic víc.

Stejná stovka znamená pro OSVČ a zaměstnankyni salonu něco jiného , ...

Na druhé straně ale stojí lidé, kterým je jedno, jestli kadeřnice vlastní salon, nebo je zaměstnaná. Berou dýško jako poděkování za individuální přístup a dávají ho stejně automaticky jako v restauraci nebo za dovoz jídla.

Jinak to ale vidí kadeřnice, které jsou zaměstnané v salonu. Tam se totiž dýška často dělí mezi celý tým, podobně jako to funguje třeba i v gastronomii. I štědré dýško se jí tak může zmenšit podle toho, kolik z něj po rozdělení dostane. A když jsou dýška menší, rozdíl je vidět.

Jinou situaci řeší kadeřnice nebo vizážistky, které za klientkou jezdí mimo salon, třeba na svatbu. Ve facebookové diskusi ohledně svatebního účesu se řešilo, jestli má smysl dávat dýško při hodinové sazbě přes tisícovku. Do ceny, kterou klientka vidí, se ale nemusí započítávat cesta na místo, příprava materiálu předem, brzké ranní vstávání kvůli svatbě ani čas strávený telefonáty a domlouváním detailů. Kadeřnice ale uvedly, že dýško neočekávají, protože ho dostávají málokdy.

Co všechno se skrývá v ceně střihu

Kadeřnice, která podniká jako OSVČ, musí v roce 2026 zaplatit minimálně 5 720 Kč (od července klesá minimum na 5 005 Kč) na sociální pojištění a 3 306 Kč na zdravotní pojištění. Dohromady jde o více než 9 000 Kč, a to musí platit bez ohledu na to, kolik klientek ten měsíc přišlo nebo jestli měla plně obsazený kalendář.

K tomu je potřeba si připočítat nájem za prostory, materiál, energie a případně i pojištění provozovny. Skutečný výdělek kadeřnice se ale těžko odhaduje: kadeřnictví totiž patří mezi obory, kde je platba jen v hotovosti pořád běžná praxe. Fixní náklady tak tvoří značnou část jejích výdajů a promítají se i do toho, že kadeřnické služby podobně jako další osobní služby v posledních letech zdražují. Podle Tomáše Arsova, majitele kadeřnictví a člena Asociace kosmetických a kadeřnických oborů, ceny v oboru rostou rychleji než celková inflace, a to především kvůli vyšším nájmům provozoven a rostoucím povinným odvodům. Ať kadeřnice podniká sama, nebo je v salonu zaměstnaná, dýško se vždy potká s náklady a odvody.