Je doma, stále zapnuté, sleduje každý váš pohyb a nově vám toto zařízení bude číst i myšlenky

Pořídili jsme si ho, aby nám zjednodušil život. Je součástí domácnosti stejně jako lednice nebo lampa. Jenže na rozdíl od běžných spotřebičů je toto zařízení stále ve střehu. Sleduje prostor, reaguje na okolí a pokud mu to dovolíme, možná se o nás brzy dozví víc, než bychom sami chtěli.

Naslouchá a sleduje

Kdo je ten záhadný „špeh“? Jsou jím chytré televize a jejich hlasoví asistenti, kteří dnes běžně sbírají hlasová data. Fungují na základě tzv. aktivační fráze, ale reálně bývají připravené naslouchat neustále. Některé mají i senzory nebo kamery, které zaznamenají, kdy se někdo pohybuje v místnosti, kam se dívá nebo jakou má posturu těla. To vše je už dnes možné analyzovat. Podle odborných analýz zároveň většina lidí netuší, že jejich zařízení ukládá a vyhodnocuje data i mimo okamžik aktivního používání. Pokročilejší funkce sledování jsou však většinou v testování, v průmyslových systémech nebo ve specializovaném softwaru – ne v každé běžné TV.

Hlasoví asistenti jsou praktickou vychytávkou, ale přináší i možná bezpečnostní rizika. , ...

Etická úskalí a obavy z budoucnosti

Umělá inteligence už dnes dokáže základní rozpoznávání emocí z tónu hlasu, mimiky nebo pohybů. Technologie zatím není stoprocentní, ale zlepšuje se. 

Schopnost systému odhadnout, zda je člověk klidný, nervózní, rozzlobený nebo smutný, zní na první pohled jako věc, která může pomáhat. Jenže právě tady vzniká zásadní problém s ochranou soukromí. Uživatel většinou nemá možnost ověřit, co všechno zařízení sbírá, k jakému účelu a kdo má k těmto údajům přístup.

Vývoj se navíc ubírá směrem, který může být znepokojivý. Některé výzkumy naznačují, že systémy dokážou vyhodnotit náladu člověka s určitou přesností jen na základě jeho řeči a pohybu. V budoucnu by se chytré televize mohly naučit rozpoznávat i neverbální projevy a využívat je například k personalizaci obsahu nebo reklam. To, co dnes vypadá jako zajímavá funkce navíc, se může stát nástrojem k hlubokému profilování chování uživatele.

Čtení myšlenek jako další etapa vývoje AI?

Žádná technologie zatím nedokáže proniknout do lidského vědomí, pracuje pouze s daty, které má k dispozici. Do­káže ale už dnes pracovat s chováním a vzorci řeči, z nichž umí vyvodit určité závěry. Pokud například člověk pravidelně mluví rozrušeně ve večerních hodinách, systém může odhadnout, že tehdy bývá ve stresu.

Takové závěry mohou být užitečné třeba pro sledování duševní pohody, pokud by s tím uživatel vědomě souhlasil. Ale pokud se děje skrytě, bez vysvětlení a možnosti kontroly, jde o zásah do soukromí, který je potřeba brát vážně. Nejde o sci-fi, ale ani o nevinný technologický po­sun.

Podle dostupných dat má v Česku chytrou televizi nebo hlasového asistenta v telefonu více než 3 miliony lidí. Většina z nich funkce používá běžně. Spouští s nimi hudbu, přepíná televizi nebo reguluje intenzitu světla. Jenže málokdo ví, že hlasoví asistenti mohou sbírat a vyhodnocovat data, která jsou mnohem hlubší než jen prostý příkaz.

Čtěte podmínky pozorně

Lidé bohužel často odsouhlasí podmínky používání, aniž by je četli. Právě v těchto dokumentech bývá popsán rozsah sběru dat, včetně informací o tom, že může docházet ke zpracování řeči, zvuků nebo pohybových vzorců. To znamená, že si lidé hlasové asistenty instalují s dobrým úmyslem, ale následně nevědomky odevzdávají citlivá data.

Také byste nechtěli, aby vaše televize věděla o začínající manželské krizi? Zkontrolujte si nastavení. , ...

Kde končí pohodlí a začíná šmírování?

Chytré domácnosti nám zjednodušují život, ale zároveň posouvají hranice soukromí. Technologie, které jsme si pořídili jako pomocníky, mají potenciál vědět o nás víc, než by bylo zdrávo. Nejde o to se jich bát, ale o to jim rozumět. Vědět, co dělají, co sbírají a jaká máme práva. Budoucnost může být pohodlná a bezpečná. Ale jen pokud budou mít lidé možnost řídit, co sdílí a co zůstává doma za zavřenými dveřmi.