Jak dlouho musí Češi vydělávat, než dosáhnou na vlastní bydlení? Srovnání s Belgičany a Nory je kruté
Bydlení ve vlastním se pro mnoho mladých Čechů stalo nedostižnou metou. Ceny nemovitostí se šplhají k závratným výškám, zatímco průměrná mzda se ročně posunuje jen o pár tisícovek. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi je na tom Česko dokonce nejhůře.
Technologicko-poradenská společnost Deloitte každý rok vypracovává takzvaný Property Index, který porovnává dostupnost bydlení v jednotlivých evropských zemích. Jedním ze zkoumaných aspektů je počet hrubých ročních platů, které by člověk v každé zemi musel dát stranou, aby si pořídil vlastní bydlení. Česko se v roce 2024 umístilo na ostudné poslední příčce. Pokud si chce našinec koupit průměrný byt nebo dům, musí pracovat 13,3 roku a z výplat za tu dobu neutratit ani korunu.
Zatímco v předchozím roce nás na konci žebříčku vystřídalo Slovensko, loni se přehouplo na předposlední pozici a zanechalo nás za sebou stejně jako v roce 2022. Bytová krize je tedy v Česku jednou z nejhorších v Evropě dlouhodobě. Nejméně let naopak musejí na vlastní bydlení pracovat lidé v Dánsku, kterým k pořízení nemovitosti stačí 4,7 hrubých ročních mezd. Následuje Norsko (4,8 roku) a Itálie (5,3 roku).
Praha drží smutný bronz
Nejnovější data společnosti Deloitte se zaměřila na porovnání jednotlivých evropských měst. Všichni víme, že nejdražším městem Česka je na trhu s nemovitostmi Praha. Co je ale šokující, v žebříčku dostupnosti bydlení s ohledem na místní platy je naše metropole třetím nejhorším městem v celé Evropě. Na koupi nového bytu Pražané letos museli vynaložit přesně 15 hrubých ročních platů, což je o 1,7 více než v předchozím roce. Hůř je na tom už jen Amsterdam s potřebou 15,4 ročních platů a Atény (15,3 platů).
Zajímavé je, že ze slovenských měst není v poměru k místním mzdám nejdražší Bratislava, ale Košice. Ty se v žebříčku dostaly na čtvrtou příčku hned za Prahu. Naopak nejsnáze si lidé na vlastní bydlení vydělají v dánském městě Odense a v italském Turíně, kde za nový byt v průměru zaplatí 4,9 hrubých ročních mezd. Velmi dobře si vede také britský Machester, jehož obyvatelům stačí 5,3 mezd.
Ceny dolů hned tak nepůjdou
Ceny nemovitostí se v České republice za posledních 15 let zvýšily o 140 % a nezdá se, že by chtěly klesat. Smutnou situaci na trhu ovlivňuje jak nedostatek volných bytů, tak pomalá výstavba i poměrně vysoké úrokové sazby hypoték. Podle Miroslava Linharta z Deloitte cena nových i starších bytů v ČR nadále poroste, a to kvůli převisu poptávky nad omezenou nabídkou. „Nabídku brzdí zejména pomalé vydávání stavebních povolení a omezená schopnost reagovat na jakékoliv změny trhu,“ míní Linhart.
Analytik Platformy pro sociální bydlení Jan Klusáček nicméně upozornil, že samotné zrychlení stavebního řízení lidem nepomůže. „Poptávka je ve velkých městech v současnosti tak obrovská, že by byty stejně zůstaly odhadem pro 80 % obyvatel nedostupné,“ uvedl Klusáček. Výstavba bytů by podle něj měla mít neziskový nebo alespoň omezeně ziskový charakter. Cokoli totiž postaví developeři, je skoupeno komerčními investory, kteří na to mají. Ceny bytů tak neklesají a lidé s průměrným platem na ně nemají šanci dosáhnout.
Inspirace Norskem
V mnoha západních zemích jsou vysoké ceny nemovitostí kompenzovány obecními byty, které poskytují bydlení mladým rodinám nebo vůbec lidem s nižšími příjmy. Příkladem je Vídeň, která vlastní kolem 220 tisíc bytů, ve srovnání s Prahou, kde je městských bytů už jen 30 tisíc. Šance, že se v Praze přihlásíte do pořadníku na městský byt a za pár let se dočkáte, je bohužel mizivá.
Podle Jana Klusáčka by nebylo od věci inspirovat se modelem, který s různými obměnami funguje ve skandinávských zemích. V Norsku novou výstavbu zajišťují neziskové bytové organizace s tím, že postavené byty přecházejí do vlastnictví stavebního fondu. Ten pak může náležet obci nebo se stane společným majetkem obyvatel domu, podobně jako je tomu v našich družstvech.
Neziskovou výstavbu by v Česku ale musel alespoň zpočátku masivně podpořit stát. Obce by samy o sobě na takový projekt nenašly finanční prostředky. „Bylo by třeba zvýšit objem financí, které do této oblasti stát investuje,“ říká Jan Klusáček.
Bydlení jako základní právo
Bytovou krizi v evropských zemích už začala řešit i Evropská komise, která minulý týden představila Plán pro dostupné bydlení. Ten zahrnuje sérii opatření, jež by měla uvolnit veřejné finance pro výstavbu, zjednodušit stavební řízení a upřednostnit dlouhodobé pronájmy před krátkodobými. Podle evropského komisaře pro energetiku a bydlení Dana Jørgensena krize bydlení v současné době postihuje miliony Evropanů a Evropa za ni musí převzít kolektivní odpovědnost. „Je to společná výzva, která si žádá společné řešení,“ napsala Evropská komise na síti X a Jørgensen příspěvěk doplnil slovy: „Bydlení není jen komodita. Je to základní právo.“




























































