V Americe vyrábějí benzín ze vzduchu přímo ve městě. Stačí kompaktní zařízení velikosti ledničky na střeše domu
Za rok 2024 dosáhla celková spotřeba pohonných hmot v Česku 8,755 miliard litrů, což bylo o 4,3 procenta více než v roce 2023. Problémy s klasickým automobilovým benzínem a motorovou naftou jsou obecně známé. Co kdyby ale šlo klasické palivo vyrobit jednoduše ze vzduchu?
Doprava je v rámci Evropské unie zodpovědná za téměř třetinu celkových emisí oxidu uhličitého. Ten se sice v atmosféře Země vyskytuje jen ve stopovém množství, přesto se jedná o hlavní skleníkový plyn. 72 % emisí z dopravy přitom pochází ze silničních vozidel. V současné době jsou klasická auta nahrazována elektromobily, ale tenhle proces bude zdlouhavý. Řešení je však možná blíže, než se domníváme. Benzín se totiž brzy může vyrábět jednoduše ze vzduchu.
Stane se tohle palivem budoucnosti?
Fosilní paliva nejsou právě ekologická. Navíc mohou jednoho dne dojít, protože jsou vyráběna z neobnovitelných zdrojů. I proto roste popularita elektromobilů. Jenže co když je možné vyrobit klasické palivo ekologicky a budeme ho moci použít v současných motorech? Stále více se hovoří o výrobě benzínu ze vzduchu. Tahle myšlenka není úplně nová. Už v roce 2012 dokázala malá britská firma Air Fuel Synthesis (AFS) vyprodukovat „vzdušný benzín“ z oxidu uhličitého a vodní páry.
Vloni zase oznámil newyorský startup Aircela, že vytvořil zařízení o velikosti ledničky, které se jednoduše umístí na střechu domu. Co dokáže? Podle tvůrců v prvním kroku zachycuje oxid uhličitý ze vzduchu. V dalším pak vyrábí vodík z běžné „domácí“ vody za pomoci elektřiny, a z těchto složek vytváří palivo. Výsledný syntetický benzín je prý stejný jako benzín konvenční a lze jej použít v současných motorech. Řidiči by tedy k jeho používání nemuseli provádět vůbec žádné úpravy vlastního automobilu.
Proč je tahle technologie tak lákavá?
Benzín vyrobený ze vzduchu patří obecně mezi takzvaná drop-in paliva. Jejich definice sice nebývá úplně jednotná, zjednodušeně se ale jedná o pohonné látky, které mohou být plně mísitelné a zaměnitelné s klasickými fosilními palivy jako benzín či nafta, a to bez nutnosti úprav stávajících motorů a infrastruktury. Šlo by je tedy okamžitě použít. Mohou tak začít snižovat emise bez nutnosti okamžité výměny všech aut s klasickými spalovacími motory za elektromobily, což se pochopitelně nestane jen tak.
Většina debat okolo dopravy šetrnější k životnímu prostředí se točí právě kolem elektrických vozidel. Myšlenka natankovat stejným způsobem jako nyní, jen ekologicky čistším palivem, je ovšem přirozeně přitažlivá. Zařízení jako Aircela navíc zachycují oxid uhličitý z atmosféry. Zachytávání a následné ukládání tohoto skleníkového plynu může být důležité v boji proti změně klimatu. Jenže pokud by byl namísto ukládání dále využit pro výrobu paliva, jednalo by se o ještě výrazněji efektivnější strategii.
Nad výrobou stále visí otazníky
Výrobci Aircely tvrdí, že jejich zařízení nejen reálně funguje, ale už brzy prý bude dostupné pro běžné domácnosti. Zatím jde ale spíš o technologickou demonstraci s některými otazníky. Otázkou stále zůstává, zda je možné taková zařízení provozovat ve velkém měřítku jako alternativu k ropě. Jeden přístroj totiž pochopitelně není smysluplným řešením. Přesto je už teď jasné, že pokud se výrobcům podobných zařízení podaří splnit alespoň část svých slibů, může to znamenat malou revoluci.
Záleží i na využitých zdrojích energie. Při výrobě drop-in paliv je často využívána elektřina ze sítě, která se částečně vyrábí spalováním zemního plynu. Proto by měla taková zařízení používat obnovitelné zdroje energie, pokud skutečně chtějí něčeho dosáhnout při snižování emisí oxidu uhličitého z atmosféry Země.
























































