Dospělé děti se vracejí k rodičům. Na vlastní život nemají peníze, doma ale chtějí žít podle svých pravidel

V praxi se totiž mnohdy může stát, že si dítě svoji potřebu bydlet samo po nějaké době rozmyslí. Stát za tím může několik důvodů. Dítě si tak například jednoduše může uvědomit, jaké všechny náklady je třeba měsíčně hradit. Na nějaké šetření na budoucnost pak mnoho financí nezbývá. Pro obě strany však rozhodnutí vrátit se ke společnému životu může znamenat velkou změnu. 

Těmto lidem se přezdívá bumerangové děti

Po dovršení plnoletosti mnoho mladých lidí touží po tom se konečně osamostatnit. Jakmile si najdou první práci, mohou se začít poohlížet po samostatném bydlení a postavit se tak na vlastní nohy. Vidina takového života bývá často lákavá, protože s sebou přináší určitou dávku svobody, soukromí a možnosti rozhodovat opravdu jen sami za sebe.

V posledních letech však přibývá dětí, které se po několika letech samostatného bydlení rozhodnou vrátit zpět do svého rodného hnízda. Na západě se těmto lidem přezdívá bumerangové děti. Právě ekonomické problémy přitom bývají častým důvodem, proč se děti rozhodnou vrátit k rodičům. 

Zvyknout si na společné soužití nebývá lehké

Návrat již dospělého člověka k rodičům nebývá jednoduchý ani pro jednu stranu. Na jedné straně stojí rodiče, kteří si již zvykli na život ve dvou a soukromí. Na druhé straně stojí člověk, který několik let žil samostatně a je zvyklý sám rozhodovat o svém čase, návštěvách nebo chodu domácnosti. Jakmile se však vrátí k rodičům, může mít pocit, že o část této svobody přichází. 

Rodiče přitom mohou jednoduše sklouznout k modelu, který fungoval ještě v době, kdy jejich děti byly opravdu dětmi. Mohou se začít vyptávat, kdy jejich potomek přijde domů, jak nakládá s penězi, co bude jíst a podobně. Dospělé dítě však podobné otázky může vnímat jako nepříjemnou kontrolu. Nedostatek soukromí a omezený pocit kontroly nad vlastním životem mohou být důvodem častých zdrojů napětí. 

Vztahová a rodinná mediátorka Klára Bauer Harazinová pro Novinky.cz popsala, že se zde často střetávají také dva odlišné pohledy na fungování domácnosti. Rodiče se snaží vést své dítě k výkonu, odpovědnosti a pravidelnosti, na což byli celý život zvyklí. Dospělé dítě se však často nachází v rozpoložení, kdy se pokouší znovu nabrat kapacitu a stabilitu. 

V takové společné domácnosti může snadno vznikat napětí , ...

Jaké jsou zkušenosti lidí, kteří se vrátili k rodičům

Zatímco někdy se lidé k rodičům vrátí opravdu pouze na pár měsíců, aby dokázali najít ztracenou rovnováhu, jindy mohou péči zneužívat. Výjimkou tak nejsou ani situace, kdy se dítě k odchodu od rodičů jednoduše nemá, ať už z vlastní pohodlnosti nebo jiného důvodu.

V tematické diskuzi na portálu Reddit.com se uživatelé svěřují se svými zkušenostmi. Jeden z uživatelů například popsal: „Už jsem se vystěhoval a pak se zase nastěhoval zpátky třikrát. Poprvé po rozchodu. Pak ještě dvakrát poté, co jsem se po životě v zahraničí stěhoval zpátky do země. Vždycky jsem se zase odstěhoval během pár měsíců poté, co jsem si srovnal život a zorientoval se.“

Další uživatelka zmiňuje: „Odstěhovala jsem se zpátky skoro před 7 lety a pořád jsem tady. Nejdřív to bylo potřeba kvůli zdraví, protože jsem si pár dní po tom, co jsem se dozvěděla, že mě můj partner podvádí, prošla vážným zraněním a po 9 letech jsem byla zase single.“

Další z uživatelů popisuje i situaci, kdy dítě od rodičů jednoduše odejít nechce: „Manželčině sestřenici je kolem padesátky a pořád bydlí u rodičů. Většinu života používala endometriózu jako výmluvu, proč nepracovat. Náhodou, moje žena má vážnější formu té samé nemoci, ale přesto pracovala celý život. Ta sestřenice je prostě strašně líná, její rodiče na 100 % souhlasí, že neexistuje dobrý důvod, proč by nemohla pracovat, ale nemůžou se přinutit ji vyhodit.“