Zaměstnanec dostal firemní počítač s programem sledujícím čas na sociálních sítích a soukromou konverzaci

S rozmachem práce z domova a moderních technologií se čím dál více práce dá zvládnout na počítači nezávisle na místě. Mnoho zaměstnanců je tak vybaveno pracovním počítačem a není výjimkou, že notebook využívají i pro soukromé účely. Jenže zaměstnavatelé vědí, že zaměstnanci rádi surfují na internetu, nakupují nebo sledují sociální sítě. A tak se snaží činnost na počítači sledovat a monitorovat. I to má konkrétní hranice, které by firmy neměly překračovat. Třeba čtení soukromé konverzace už může představovat nepřípustný zásah do soukromí zaměstnance.

Počítač je majetkem zaměstnavatele

Primárně je nutné si uvědomit, že notebook je majetek zaměstnavatele, pro kterého zaměstnanec vykonává práci. Základní postoj k užívání majetku zaměstnavatele nám předkládá zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) a ustanovení § 316 odst. 1: „Zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení.“ Z toho vyplývá, že pokud vám nadřízený nedal výslovný souhlas (třeba firemní směrnicí), není možné notebook k soukromým účelům používat vůbec.

Zákon zároveň dodává, že dodržování tohoto zákazu je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat. Právě slovo „přiměřeným“ je v tomto případě skutečně klíčové. Zaměstnavatel sice zařízení vlastní, ale to mu nedává absolutní moc nad soukromím zaměstnance. Čím dál častěji se tedy objevují příklady, kdy zaměstnavatel monitoruje činnost zaměstnanců, ale nerespektuje tím soukromí a překračuje své pravomoci, tedy porušuje zákon.

Jak to vypadá v praxi

Firmy do svých zařízení často instalují software pro správu zařízení. Může se jednat o programy sledující aktivitu aplikací, dobu strávenou na konkrétních webových stránkách nebo celkový čas, po který je zařízení aktivní. Z hlediska práva i výkladu Úřadu pro ochranu osobních údajů i inspektorátů práce je základní kontrola toho, zda zaměstnanec využívá pracovní dobu k práci, skutečně oprávněná. Pokud software pouze zaznamenává čas, který jste strávili na konkrétní doméně (třeba hodinu na Facebooku), jde o kontrolu využívání pracovních prostředků. Zaměstnavatel tím chrání svůj majetek a ověřuje si plnění pracovních povinností zaměstnance.

Podobná pravidla používání platí i pro služební mobilní telefony. , ...

To platí i pro využívání počítače ve volném čase pro osobní účely. Bez souhlasu zaměstnavatele to zaměstnancům povoleno není. Právník Marek Poloni pro web iDnes.cz v rámci této problematiky říká: „Obecně není zaměstnancům dovoleno využívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky a jeho telekomunikačních zařízení. Nezáleží přitom, zda tyto prostředky zaměstnanec využívá během své pracovní doby, nebo v rámci svého osobního volna.“ Nicméně platí pravidlo transparentnosti. Zaměstnavatel by měl zaměstnance o nasazení kontrolních mechanismů předem informovat. Skryté a plošné sledování je až na některé výjimky obecně nepřípustné.

Porušení zákona

Mnohem závažnější situace nastává v případě, kdy software v počítači nesleduje jen „kolik času“ zaměstnanec na webech strávil, ale také co konkrétně tam dělal. Mezi nejagresivnější formy sledování patří tzv. keyloggery. To jsou programy, které zaznamenávají každý stisk klávesy, automaticky snímají obrazovku v pravidelných intervalech nebo mohou zachytávat obsah zpráv na Messengeru, WhatsAppu či soukromých e-mailů. Takto intenzivní plošné sledování už může představovat závažný zásah do práva zaměstnance na soukromí. Zvlášť problematické je, pokud sledování probíhá i mimo pracovní dobu. Pokud zaměstnavatel povoluje používání zařízení také k osobním účelům, musí o to více respektovat soukromí zaměstnance a obsah jeho osobní komunikace.

Objeví-li se důvodné podezření na využívání takového softwaru a porušování soukromí, je dobré situaci začít řešit. Prvním krokem může být upozornění vedení nebo HR oddělení. Často se může jednat jen o příliš agresivní nastavení bezpečnostního softwaru a IT oddělení si nemuselo uvědomit překročení zákonných limitů. V horším případě je pak možné se obrátit na Státní úřad inspekce práce s podnětem k prošetření narušení soukromí na pracovišti. Případné prošetření může provést i Úřad pro ochranu osobních údajů. V extrémním případě je možné se domáhat ochrany osobnosti i soudní cestou.