Jana poprosila na Facebooku o radu s protékajícím záchodem: „Raději příště půjdu čůrat k sousedům“

Bohužel se na nich často setkáte rovněž s urážlivým obsahem, dehonestujícími příspěvky nebo agresivními komentáři. Nezřídka se pak stává, že i při slušné žádosti o pomoc či radu zaplaví původní příspěvek řada komentářů, které nejsou nikterak nápomocné. Zajímavé je, že se tímto fenoménem zabývaly i vědecké studie, v rámci kterých došli odborníci k velmi zajímavému a bohužel poměrně znepokojujícímu závěru. 

Potřebovala radu, setkala se s výsměchem 

Jako příklad může posloužit příspěvek na Facebooku, ve kterém paní Jana žádala o radu, která se týkala protékajícího záchodu. Namísto užitečných rad se ovšem setkala s komentáři, které ji měly zesměšnit. 

„S vámi bych tedy vážně žít nechtěl, když musíte i s takovou otázkou obtěžovat na sociálních sítích. Vás asi rodiče v dětství hodně zanedbávali, co?“ zní například jeden komentář. 

„Koukám, že jste moc rozumu nepobrala. To nejste schopná si o tom přečíst nějaký článek na internetu, nebo se kouknout na video?“ uvedl jiný uživatel. 

Dále se pak pod příspěvkem objevovaly rovněž nevhodné komentáře, které cílily na vzhled autorky příspěvku a s tématem nikterak nesouvisely.

Výjimku pak nepředstavovaly ani komentáře, které sice nelze označit za dehonestující či mimořádně invektivní, často však byly zbytečné nebo arogantní a rozhodně ne nápomocné. 

„Měla jste to řešit dříve,“ napsala například jedna uživatelka, aniž by následně dodala jakoukoliv užitečnou radu. 

Na Facebooku lze bohužel najít mnoho toxických interakcí. , ...

Proč někteří lidé nenávistné či nevhodné komentáře zveřejňují? 

Touto problematikou se již několikrát zabývali psychologové i jiní vědci. Prakticky ve všech případech došli k závěrům, které je možné označit za poněkud mrazivé. 

Za pozornost stojí například dvě související studie (zveřejněné v rámci jedné vědecké publikace) z roku 2014 s názvem „Trolls just want to have fun“.

Jejich autoři, mezi které patří i významní odborníci Erin E. Buckels, Paul D. Trapnell či Delroy L. Paulhus, došli k jasnému závěru: Mezi osobami, které se na sociálních sítích vyžívají v psaní škodlivých komentářů (trollingu), se častěji objevují lidé, kteří vykazují sadistické, psychopatické, machiavelistické nebo narcistické rysy. 

„Obě studie odhalily podobné vzorce vztahů mezi trollingem a tzv. temnou tetrádou osobnosti: Trolling vykazoval pozitivní korelaci se sadismem, psychopatií či machiavelismem. Ze všech měřených osobnostních charakteristik měl nejsilnější souvislosti s trollingem právě sadismus. Co je důležité, tato korelace je specifická výhradně pro chování spojené s trollingem. Pozitivní prožitek z jiných online aktivit, mezi které se řadí například běžné chatování nebo debatování, nijak nesouvisel se sadismem. Kybernetický trolling se tedy jeví jako internetový projev každodenního sadismu,“ stojí přímo v abstraktu této studie. 

K podobným závěrům pak došli vědci rovněž v rámci dalších studií.

Tomuto tématu se věnovali i vědci. , ...

Proč jsou tato zjištění mrazivá? 

Tato zjištění jsou velmi znepokojivá především z toho důvodu, že sadismus, machiavelismus, psychopatie i narcismus lze označit za velmi toxické osobnostní rysy. 

Například lidé s narcistickou poruchou osobnosti mají přehnaný pocit vlastní důležitosti a očekávají obdiv a uznání od ostatních. Sadismus je zase charakteristický potěšením z ubližování druhým (týká se emocionálního i fyzického). Machiavelismus je typický vypočítavým jednáním a chladnou manipulací s ostatními, a to pouze pro vlastní prospěch. Psychopatie je pak spojována s nízkým (někdy zcela chybějícím) soucitem či impulzivitou.

Všechny tyto osobnostní rysy jsou pak úzce propojené s nízkou afektivní empatií a minimálním či zcela chybějícím svědomím. V důsledku toho mohou jejich nositelé ve společnosti páchat nemalé škody.