Sedm frází, které podle psychologie používají lidé s nízkou úrovní vzdělání

Lidé, kteří se studiu věnovali mnoho let, mají většinou mnohem širší rozhled a dokážou se lépe vyjadřovat než ti, kteří skončili pouze se základním vzděláním. Studium na střední i vysoké škole totiž klade důraz nejen na získání odborných dovedností, ale právě i rozvoj kritického myšlení, schopnost argumentace a práce s informacemi z různých zdrojů. 

„To říká každý.“

Lidé s nižším vzděláním mají podle psychologů potíže podpořit své argumenty fakty. Fráze „To říká každý.“ nebo třeba „To ví všichni.“ bývají používány místo věcných argumentů. Psychologie má pro tento jev termín, a to argumentum ad populum. V podstatě se tedy jedná o snahu obhájit svůj názor tím, že je v populaci rozšířený, nikoliv že je správný. To však může mnohdy vést k tomu, že lidé věří něčemu, co slyšeli nebo co je rozšířený mýtus, aniž by si nejprve ověřili, kde se skrývá pravda. 

Vysoce inteligentní lidé bývají otevřeni různým tématům , ...

„Já jsem to říkal/a.“

Ti, kteří v rozhovorech používají tuto frázi, obvykle velmi špatně snášejí kritiku. V životě touží po tom, aby byli uznáváni. Na druhou stranu ale tato věta ztěžuje otevřenou a respektující komunikaci a druhou stranu může umlčet. Jedná se o typický příklad sebeutvrzující komunikace, která podporuje pouze vlastní ego. V rámci psychologie to může být spjato i s potřebou mít vždy poslední slovo a nízkou mírou reflexe. 

„To jde mimo mě.“

Když člověk vyřkne tuto větu, v podstatě se vymezuje vůči danému tématu, aniž by zvážil, jaké důsledky to může mít pro něj nebo pro společnost. Takové věty ukazují, že dotyčný nechce převzít odpovědnost za společné záležitosti. Podle psychologů toto jednání často úzce souvisí s individualismem a egocentrickým myšlením. Daná osoba se zaměřuje pouze na vlastní potřeby a nedokáže uvažovat v širších souvislostech. Tito lidé tak mohou mít potíže pochopit, že mnohé společenské nebo třeba politické otázky ovlivňují náš život i nepřímo. 

„To tak prostě je.“

Touto frází člověk v podstatě ukončuje diskuzi a naznačuje, že zde není prostor na další otázky ani rozvedení myšlenek. Používání této věty opět může souviset s nedostatečným rozhledem a informovaností, stejně jako s omezenou schopností argumentovat a pouštět se do komplexnějších rozhovorů. 

„Je mi to jedno.“

Při použití této fráze samozřejmě záleží na kontextu. Z psychologického hlediska může odkazovat na nízkou míru angažovanosti, schopnosti vyjádřit svůj názor a emoční zralosti. Někteří se k této frázi uchylují místo toho, aby řekli, co si opravdu myslí. Ve výsledku však fráze značně ztěžuje komunikaci a spolupráci mezi lidmi. 

Větou „Já jsem to říkal/a.“ mohou toužit po uznání , ...

„Takový prostě jsem, nic s tím neudělám.“

Tato věta je typickým příkladem vnitřní rezignace. Člověk tím ukazuje, že se nesnaží o sebereflexi a že vnímání jeho vlastní identity má hluboce zafixované. Tento postoj však uzavírá dveře osobnímu růstu. Lidé s tímto způsobem uvažování často nevěří, že je možné jejich schopnosti dále rozvíjet. 

„Na tyhle hlouposti nemám čas.“

Z psychologického hlediska bývá tato věta používána jako způsob, jak někoho odmítnout. Často k ní lidé přistupují, když se do komunikace dostane téma, kterému nerozumí a nemají k němu co říct. Daný člověk tak odmítá opustit svoji komfortní zónu a nedokáže kriticky přemýšlet a být otevřený novým tématům. Často za tím mohou stát i předsudky vůči určitému tématu.

Závěr

Tyto fráze může občas použít každý z nás, a to není žádná ostuda. Důležité je si je uvědomit a být otevřený tomu, jak můžeme v komunikaci růst a vyjadřovat se jasněji a s větším porozuměním.