Děti učitelům tykají a oslovují je jménem. Rodiče odmítají zkostnatělý systém a posílají děti do škol bez známek a úkolů

V Česku se dnes individuálně vzdělává přes 7 500 dětí, což je nejvíce od roku 2005, kdy byla tato možnost zavedena školským zákonem. Roste ale i celkový počet žáků na základních školách. Nejde o odliv ze škol, ale o to, že rodiče mají mezi klasickou spádovou školou a učením doma mnohem více možností. Nemění se ale jen tato část školství. Také běžné státní školy letos mění například způsob, jakým se hodnotí prvňáci a druháci.

Vlastní měna a prezidentka

Na Základní škole s mateřskou školou Bratrícka v Lučenci na Slovensku funguje tzv. školská republika. Ta má vlastní měnu, prezidentku i ministry. Řídí ji ředitelka Andrea Novotná, která je v této republice zároveň prezidentkou. Děti si tu vydělávají takzvané groše plněním různých výzev a úkolů a ty pak mohou proměnit třeba ve společný výlet. Stejně neformální je i vztah mezi dětmi a dospělými: děti učitelům tykají a oslovují je jmény.

Mnozí si inovativní vzdělávání automaticky spojují se soukromými školami, například s některými Montessori školami. Bratrícka je ale přitom běžná státní škola, kam se může přihlásit kterékoli dítě ve spádové oblasti.

Výuka v hnízdech

Podobný přístup najdeme i v nedávno otevřené škole v Olomouci. Základní škola Přechystalova funguje podle programu Začít spolu, který je v Česku zavedený přes 30 let a rozšířený i v mnoha zemích světa. Výuka tu probíhá v 90minutových blocích, kdy se tematicky propojují předměty, například blok „Lidské tělo“ spojuje český jazyk s matematikou, protože se u toho počítají poměry výšky nebo rozpětí.

V mnoha z těchto škol si děti s učiteli tykají a řeší věci v kruhu , ...

Lavice ve třídách jsou uspořádané do takzvaných hnízd, mezi kterými se děti během dne střídají. V jednom centru pracují samostatně, v jiném ve dvojicích a jinde zase na společném projektu.

Zámek a pes jako poradce

Jinde ovlivňuje podobu výuky už samotná budova, ve které škola sídlí, jako je zámek z 19. století v pražských Hostavicích, kde sídlí Základní škola Be Open. Ta má smíšené třídy, tandemovou výuku a zavedené plošné tykání. Jde o soukromou školu, což se odráží i na ceně: školné tu vyjde na 169 000 Kč ročně. Místo testů a ústního zkoušení tu navíc žáci sbírají „důkazy o učení“: prezentace, seminární práce a portfolia. 

Podobně neformálně to řeší i Záškola v okolí Prahy, kde se učí bez pevných předmětů a bez klasických známek. Součástí školy je také černý chlupatý pes jménem Béda, kterého ředitel školy Pavel Novák označuje za neformálního terapeuta a výchovného poradce.

Škola třikrát týdně

Touha po menším a neformálnějším kolektivu vede některé rodiče k tomu, že děti do klasické instituce vůbec nezapisují. Mnoho rodičů láká na individuálním vzdělávání právě představa menšího kolektivu pro děti. A tak vznikají komunitní školy, například v pražské Domácí škole se o dvacet dětí ve věkově smíšených skupinách stará pět učitelek.

Místo izolovaných hodin se učivo často propojuje do jednoho smysluplného celku , ...

Matka Magdaléna Němcová dává svého syna do podobné školy třikrát týdně a popisuje, jak se za tři čtvrtě roku zlepšil ve čtení a psaní. Dětská psycholožka Lucie Hubertová doplňuje, že dětem prospívá i to, jak řeší konflikty a poznávají různé osobnosti. A pak jsou tu školy, kde o pravidlech hlasují samy děti.

Hlas jako dospělí

V košické Slobodné demokratické škole na Slovensku má hlas žáka při rozhodování o chodu školy stejnou váhu jako hlas učitele. Zakladatel Juraj Mazák systém popisuje takto: pokud se dítěti nechce jít na hodinu matematiky, může jít třeba do knihovny nebo vyrábět dřevěné auto. Tato škola je zatím v režimu experimentálního ověřování a její výsledky budou do roku 2030 sledovat a posuzovat hned tři vysoké školy. Potom ministerstvo rozhodne, zda by takových škol mohlo být více.

Podobnou filozofii má i Kladenská demokratická škola Donum Felix, která funguje i jako střední škola s maturitou. Žáci nemají povinnou účast na konkrétní hodině, přestávky si dělají, kdy chtějí, a o pravidlech se hlasuje hromadně v kruhu. Spoluzakladatel Vladimír Dobeš popisuje, že žáci si sami píšou i vysvědčení.

Všechny tyto školy spojuje nejen menší kolektiv a větší individualizace výuky, ale i partnerský vztah k dítěti a snaha vysvětlit učivo v kontextu reálného života. Rodiče dnes mají mnohem více možností, než tomu bylo před několika lety.