Meteorologové varují: Čeká nás jaro, jaké Česko nepamatuje celé století. První velká změna začne už v lednu

Leden byl odjakživa považován za měsíc, kdy má země odpočívat pod peřinou sněhu a nabírat sílu na jarní restart. Letošní predikce však tento tradiční obraz boří. Meteorologické modely ukazují na neobvyklou stabilitu teplého západního proudění, které k nám pumpuje oceánský vzduch a drží mrazy daleko za polárním kruhem. Tento jev není jen krátkodobým výkyvem. Jde o symptom hlubší proměny klimatu, která přepisuje historické tabulky.

Mrazivý leden plný sněhových srážek je pozitivní pro jarní měsíce, teplý a suchý právě naopak , ...

Lednový klíč k jarnímu počasí

Leden v meteorologii funguje jako pomyslný kormidelník celého prvního pololetí. Charakter proudění, který se v tomto období v atmosféře nad Evropou usadí, má totiž tendenci k setrvačnosti. Pokud nad kontinentem převládne silná zonální cirkulace, dojde k zablokování vpádů studeného vzduchu z Ruska nebo Arktidy. Ve zkratce se jedná o rychlé proudění od Atlantiku, které u nás „ohřívá“ vzduch. Pro Česko to znamená, že namísto mrazivých nocí a jiskřivého sněhu nás čeká blátivé, deštivé a především extrémně teplé počasí. Tato anomálie způsobuje, že se půda nestihne dostatečně ochladit a neuloží si zásobu vlhkosti ve formě sněhové pokrývky, která je pro jarní vláhu zcela zásadní.

Tento mechanismus je úzce spjat s kondicí polárního víru. Když je tento větrný prstenec kolem severního pólu stabilní, drží ledový vzduch v bezpečné vzdálenosti. Jakmile se však v lednu začne vlivem oteplování atmosféry vlnit, dochází k paradoxním situacím. Zatímco jedna část světa mrzne, Evropa žije v teplotách, které spíše než leden připomínají konec března. 

Falešný budíček pro zeleň

Největší nebezpečí neobvykle teplého začátku roku netkví v samotných teplotách, ale v reakci živé přírody. Rostliny a stromy se neřídí kalendářem na zdi, ale venkovní teplotou. Jakmile půda rozmrzne a teploty se několik dní v kuse drží nad kritickou hranicí, rostliny dostanou signál, že zima skončila. Míza začíná stoupat do větví, pupeny se nalévají a kořenový systém začíná naplno pracovat. Pokud tento proces nastane už v průběhu ledna nebo začátkem února, mluvíme o „falešném jaru“.

Tento předčasný start je pro vegetaci nesmírně vyčerpávající. Stromy investují obrovské množství energie do růstu listů a květů v době, kdy je den ještě krátký a intenzita slunečního svitu nízká. V zahradách a sadech tak můžeme sledovat úkaz v podobě kvetoucích meruněk a mandloní v době, kdy by měly být v hlubokém vegetačním spánku. 

Teplý únor a mrazy na jaře ohrožují především úrodu ovoce , ...

Riziko jarních mrazů ohrožuje úrodu

Historické zkušenosti meteorologů i agronomů mluví jasně. Čím teplejší je leden, tím ničivější bývá návrat mrazů v jarních měsících. Pokud se vegetace probudí předčasně, ztrácí svou přirozenou mrazuvzdornost. Zatímco spící strom v lednu bez potíží přečká dvacetistupňové mrazy, rozkvetlý strom zničí i lehký pokles teploty pod nulu. Vpády arktického vzduchu v dubnu nebo květnu, lidově známé jako „ledoví muži“, jsou v našich zeměpisných šířkách běžné. Pro přírodu, která je o měsíc napřed, jsou však rozsudkem smrti.

Kromě ztráty úrody ovoce a zemědělských plodin přináší takové jaro i problém s vodou. Chybějící sníh z ledna znamená, že jarní tání neproběhne postupně. Voda z dešťů rychle odteče z vyprahlé krajiny a jaro, které začalo jako teplotní rekord, se může velmi rychle proměnit v extrémně suché.