Lidé v jedné obci začali sdílet elektřinu. Dodavatele elektřiny to zaskočilo, ale nemohou s tím nic dělat
V některých českých obcích se lidé rozhodli podělit o přebytky elektřiny se sousedy i s obecními budovami. Elektřina tak nevyužitě nemizí, ale nachází cestu tam, kde je právě potřeba. Tento princip sdílení může výrazně změnit způsob, jakým uvažujeme o energii.
Myšlenka, že si lidé v jedné vesnici dokážou mezi sebou posílat vlastní elektřinu, ještě nedávno působila spíše jako utopie. Dnes se ale stává skutečností. Fotovoltaické elektrárny vyrábějí víc, než jejich majitelé spotřebují, a místo aby se přebytky prodávaly do sítě za minimální ceny, mohou z nich mít prospěch sousedé nebo obec. Tento trend se postupně začíná prosazovat i u nás.
Jak sdílení vzniklo a co znamená Lex OZE II?
Zákon Lex OZE II začal platit v lednu 2024 a od léta téhož roku se mohly registrovat první skupiny sdílení u Elektroenergetického datového centra (EDC). Poprvé v historii tak dostali občané možnost sdílet elektřinu přes síť legálně a bez závislosti na dodavatelích.
Novela přinesla dvě základní formy: aktivního zákazníka a širší energetické společenství. V obou případech se členové zapisují do systému EDC a jejich chytré elektroměry posílají data o výrobě a spotřebě ve čtvrthodinových intervalech. Díky tomu se každá vyrobená kilowatthodina přiřadí tomu, kdo ji v daný okamžik spotřeboval, a výsledky se zanesou do vyúčtování.
Pokud chcete být účastníkem energetického společenství, budete potřebovat chytrý elektroměr.
, ...
Kdo a jak se může zapojit?
Menší skupiny fungují v režimu aktivního zákazníka. Typicky rodina s fotovoltaikou sdílí elektřinu až s deseti sousedy nebo přáteli.
Energetické společenství je naopak právnická osoba, která může mít až tisíc členů, od domácností přes školy a podniky až po obce. Sdílení je zatím omezeno na území tří sousedních obcí nebo na celé hlavní město Prahu. Dodavatelé do těchto vztahů zasahovat nemohou, protože sdílení je chráněno zákonem.
Každý účastník musí mít průběhové měření, tedy chytrý elektroměr, který sleduje výrobu a spotřebu v krátkých intervalech. Bez toho by nebylo možné spravedlivě rozdělit přínosy a náklady mezi jednotlivé členy.
Reálné příklady a zkušenosti z obcí
Brumovice na Břeclavsku spustily v září 2024 pilotní sdílení elektřiny mezi dvěma obecními objekty a jedním rodinným domem. Projekt zastřešuje příspěvková organizace Energetická Brumovice a běží v režimu aktivního zákazníka. Veškerá data vyhodnocuje EDC a ukazují, že sdílení přes distribuční síť funguje spolehlivě. Obec plánuje postupné rozšíření na další budovy, což by mělo přinést úspory i větší energetickou soběstačnost.
Podobnou cestou se vydaly také Soběhrdy na Benešovsku, kde od října 2024 sdílejí přebytky z obecních fotovoltaik do dalších obecních odběrů. Také zde jde o ověřený model, který má sloužit jako inspirace dalším samosprávám. Sdílení už tedy není jen teorie, ale konkrétní praxe, kterou lze vidět v českých obcích.
Téma sdílení elektřiny můžete nakousnout třeba na sousedské grilovačce.
, ...
Proč dodavatelé nemohou nic dělat?
Dodavatelé energií byli zvyklí mít elektřinu plně pod svou kontrolou, ale zákon Lex OZE II jim tuto jistotu vzal, protože výslovně zakotvil právo na sdílení elektřiny. Pokud jsou splněny zákonné podmínky, dodavatel nemá možnost registraci zablokovat nebo bránit jejímu fungování.
Dodavatelé sice dál účtují za distribuci a provoz sítě, ale musejí akceptovat, že část trhu se jim vyvazuje z přímého vlivu. Občané i obce tak získávají větší kontrolu nad energií a stávají se aktivními hráči, nikoli jen pasivními odběrateli.
Výhody, limity a budoucnost
Sdílení elektřiny přináší významné benefity. Domácnosti a obce mohou snížit své účty, využít naplno výrobu z fotovoltaiky a zároveň přispět ke snižování emisí. Přesto existují limity. Zatím funguje jen statické rozdělování, kdy se podíly určují předem a teprve od roku 2026 má přijít systém dynamického přerozdělování, který bude spravedlivější.
Otázkou zůstává i cena distribuce. Pokud regulační úřad nenastaví příznivé tarify, může být část projektů méně výhodná. Překážkou jsou také investice do chytrých měřidel a organizační zajištění společenství.
Do budoucna se však připravuje Lex OZE III, který má přinést nové možnosti v oblasti ukládání energie a agregace flexibility. Pokud se tyto kroky podaří, česká energetika se může proměnit v decentralizovanou síť, kde budou hrát hlavní roli lidé a obce, nikoli jen velcí dodavatelé.
