Lidé, kteří nesnášejí čekání ve frontě, mají podle odborníků zvláštní typ mozkové aktivity

Někomu čekání vůbec nevadí, jiný má po dvou minutách chuť se otočit a odejít. Není to ale jen otázka nálady nebo povahy. Odborníci se shodují, že za tímto rozdílným vnímáním může stát i to, jak máme nastavený mozek. Některé části mozku totiž reagují na odkládání odměny nebo ztrátu kontroly mnohem citlivěji než jiné. A právě u netrpělivých lidí se tyto reakce spouštějí rychleji a intenzivněji.

Naše pocity při čekání ve frontě ovlivňuje nastavení našeho mozku , ...

Když odměna nepřichází, mozek spouští alarm

Mozek přirozeně neoplývá trpělivostí. Z evolučního hlediska byl naprogramován tak, aby vyhledával odměny. A jakmile se něco postaví mezi námahu a kýžený výsledek, spustí výstražný signál. Fronta na kávu nebo dlouhé čekání na zastávce může být pro mozek obrovský problém. Očekává odměnu (v tomto případě třeba teplý nápoj nebo pohodlný přesun), ale ta nepřichází.

Výzkumy ukazují, že v takových chvílích se aktivují oblasti jako amygdala, cingulární kůra a insula – součásti takzvaného rage circuit, tedy „okruhu hněvu“. Ten bývá u netrpělivých lidí mnohem citlivější. Co jiný člověk přejde s klidem, může u jiných vyvolat silnou vnitřní frustraci.

Zásadní roli tu hraje i přirozená tendence upřednostňovat okamžité uspokojení před tím, které přijde později. U těchto jedinců jsou přitom ventrální striatum a orbitofrontální kůra, které se na touze po „rychlé odměně“ podílejí, obzvlášť aktivní. Mozek zkrátka chce všechno hned a jakékoliv zdržení vnímá téměř jako újmu.

Není to jen nuda, ale i pocit nespravedlnosti a ztráty kontroly

Čekání neprovokuje jen obyčejnou netrpělivost. Psychologické studie ukazují, že v tom hraje roli i pocit nespravedlnosti, nudy a frustrace z toho, že nemáme situaci pod kontrolou. Když například fronta postupuje pomalu, někdo nás předběhne, nebo se nikdo neobtěžuje vysvětlit, co se děje, náš mozek to nehodnotí neutrálně.

Ve hře je i laterální orbitofrontální kůra, která je spojována s hněvem a vnímáním nespravedlnosti. A právě tato část mozku bývá u netrpělivých jedinců zvlášť citlivá. Malý podnět, třeba to, že někdo jiný dostal kávu dřív, může rozdmýchat silnou negativní reakci.

Další klíčovou oblastí je dorsolaterální prefrontální kortex (dlPFC), který pomáhá brzdit impulzy a reguluje naše chování. Pokud nefunguje optimálně, máme větší tendenci jednat zkratkovitě. Například prudce reagovat, podrážet fronty, stěžovat si nebo to celé vzdát. Ne proto, že bychom byli zlí, nebo nevychovaní, ale proto, že v tu chvíli zkrátka chybí kapacita chování zklidnit a zhodnotit situaci racionálně.

Zajímavé také je, že lidé se podle studií cítí nejvíce netrpěliví těsně před cílem. Čekání se paradoxně zdá delší a únavnější právě ve chvíli, kdy už jsme téměř na řadě. Mozek totiž zvyšuje očekávání a napětí a jakákoliv další překážka (třeba jen pomalá pokladní) se pak jeví jako nesnesitelná.

Nesnesitelné může být i čekání u lékaře, na úřadech nebo na nádraží , ...

Jsou „agresivní čekající“ jiný typ osobnosti?

Lze tedy říct, že lidé, kteří nesnášejí čekání, mají jiný mozek? Ne nutně patologický, ale rozhodně jinak nastavený. Mají obvykle:

• zvýšenou citlivost na odklad odměny,

• nižší míru tolerance k nudě a nejistotě,

• a vyšší aktivaci emočních center při narušení očekávání.

Z psychologického pohledu může jít o typ osobnosti, který inklinuje k nižší frustrační toleranci, impulzivitě a menší schopnosti zvládat ztrátu kontroly. Tito lidé pak častěji prožívají stres v běžných situacích, tedy nejen ve frontě, ale i v dopravě, na úřadech nebo při pomalé komunikaci.

Studie publikované napříč neurologickými i behaviorálními výzkumy potvrzují, že rozdíly ve zpracování čekání nejsou jen otázkou trpělivosti, ale hlubšího nastavení mozku. Některé studie ukazují, že faktory jako nuda, nejistota nebo pocit nespravedlnosti zásadně ovlivňují naši psychickou pohodu při čekání.