Odmítám dávat dýška v restauraci, mně ho taky nikdo neplatí. Češi se v diskuzi pustili do hostinských

Nepsané pravidlo říká, že by spropitné mělo činit 10 procent z celkové částky na účtu. Podle jednoho z průzkumů však činí průměrná výše dýška 23 korun, což je asi 5 procent z průměrné útraty. Mnozí lidé spíše „zaokrouhlují“. Mají-li tedy platit 382 Kč, nechají 8 korun navíc. Říká se, že pokud je obsluha nepříjemná a nejste s ní spokojení, je plně v pořádku nedat vůbec nic. Jenže někteří lidé nedávají žádné spropitné ze zásady a v diskuzích se do hostinských dokonce pouštějí.

Proč jsou Češi na spropitné stále citlivější?

Někteří Češi berou dýško jako samozřejmost. Až dvě třetiny z nás ho ovšem nedávají automaticky, ale podle toho, jestli si ho obsluha zaslouží. „Dýško dávám vždy, když jsem spokojený a když si o tom já rozhodnu,“ je jeden z názorů v diskuzi. Existují lidé, kteří by se styděli, kdyby žádné spropitné, byť minimální, nedali. A pak jsou i takoví, kteří dýško obsluze nedají, ani kdyby si dali v restauraci nejlepší jídlo v životě. Objevuje se totiž i názor, že jim ho také nikdo v práci neplatí.

„Nevidím důvod, proč mám někoho dotovat. Za to, že personál má nízký plat, nemůžu, a nevidím důvod, proč bych měl ze svého ‚dobrovolně‘ jeho plat navyšovat. Nebo zavedeme: mám malý plat, musíte mi dávat dýško?!,“ myslí si další diskutující. „Když jsem spokojen, proč ne? Bohužel poslední dobou kvalita upadá napříč gastrem, proč tedy dýško, za co? Je to práce jako každá jiná,“ přidává se další názor. I tohle může být důvod, proč jsou Češi na spropitné stále citlivější.

Personál by si měl spropitné zasloužit minimálně příjemným vystupováním , ...

Řada diskutujících si myslí, že pokud podnik spoléhá na dýška, je to známka toho, že svým zaměstnancům neplatí dostatečnou mzdu. „Když chce hostinský, aby si číšník vydělal víc, ať mu přidá z vlastního. Nevidím důvod, proč bych měl jeho zaměstnance dotovat já,“ napsal jeden z diskutujících.

Zkouší na vás obsluha psychologické triky?

I když mnozí Češi dýška nedávají, nebo jen pár korun, aby se neřeklo, ve skutečnosti i v této oblasti fungují psychologické triky. Je například prokázáno, že muži dávají vyšší spropitné, chtějí-li udělat dojem na svůj doprovod. A pokud dají malé či žádné dýško, může to některé ženy odrazovat. Spropitné by si měl personál restaurace zasloužit především kvalitní obsluhou a příjemným vystupováním. Jsou-li číšníci sympatičtí, jejich šance stoupá.

Existují ovšem i triky samotné obsluhy, které osvětlují psychologové. Odedávna funguje, když je personál sexy, protože před ním se chce řada hostů vytáhnout a zviditelnit. Všimněte si také, že někteří číšníci a servírky s vámi při placení mají oční kontakt, při němž je těžší spropitné nedat. Dobře funguje i takzvané zrcadlení, při kterém dochází k napodobování tempa řeči hosta či jeho gest, což buduje podvědomé sympatie. Funkční jsou ale třeba i fyzické doteky, byť to už může být za hranou.

Existují triky, jak spropitné při placení navýšit , ...

Chytré spropitné při placení kartou

V restauracích bývá čím dál častější chytré spropitné, kdy vám platební terminál při placení kartou nabídne výši dýška. Podle statistik dávají v takovém případě hosté více peněz, než kdyby platili hotově. „Mohou zvolit i možnost žádné spropitné, ovšem to se téměř neděje. Ve výsledku tak díky platbám přes terminál získávají podniky nadstandardní spropitné, leckdy až dvojnásobné,“ uvedl Petr Menclík, šéf Dotykačky, což je jeden z pokladních systémů, který tohle umožňuje.

Obsluha a hosté se často ohledně spropitného neshodnou. Servírka například popsala, že částku pod určitou hranicí bere jako výsměch své práci. Dýško tak vlastně bere jako samozřejmost. Někteří hosté si naopak stěžují, že bez spropitného jste pro obsluhu vzduch. A dodávají, že drzost ve službách nezná mezí. Jaký je na to váš názor?