„Telefon za dvacet tisíc dítěti nekoupím. Ať se mu spolužáci klidně smějí.“ Rodiče se rozdělili na dva tábory

Kolik dětí dnes drahou elektroniku skutečně má

Telefon dnes nemají jen dvě procenta dětí ve věku 9 až 15 let. Vyplývá to z loňského šetření Českého statistického úřadu, které ukázalo i něco dalšího: hranice, kdy děti dostávají svůj první mobil, se posouvá čím dál níž. Mezi dnešními patnáctiletými dostalo telefon ještě před nástupem do školy jen 15 % z nich. U dnešních devítiletých je to už ale celá třetina. Většina dětí ho dostává mezi první a pátou třídou, ale i tahle hranice se každým rokem posouvá. Psychologové se i tak shodují, že univerzální hranice neexistuje a záleží hlavně na zralosti dítěte.

Tlak kolektivu

Dítě ve škole poslouchá spolužáky, jak se předhánějí v tom, kolik jejich mobil stál a co všechno umí. Domů pak přijde s tím, že ho chce také, aniž by potřebovalo ten současný vyměnit. Rodiče přitom sami tak drahý mobil také nemají a mnohdy nevědí, jak se k tomu postavit. A tak se rodiče dlouhodobě dělí na dva tábory. To ukazuje i diskuze v poradně Poradte.cz, kde se rodiče přeli o tom, zda 15letému dítěti kupovat iPhone za 15 tisíc.

Většina se shodla na tom, že pokud dítě po drahém telefonu skutečně touží, mělo by se na jeho pořízení alespoň částečně podílet nebo si ho nějak zasloužit – například pravidelnou pomocí v domácnosti, dobrými výsledky ve škole či jinou předem domluvenou odměnou. Jiní říkali, že tak drahý mobil by nekoupili ani sami sobě. Objevily se ale i argumenty, že hodnotnější dárky k patnáctinám zkrátka patří.

Druhý tábor byl vidět v jiné diskuzi, kde maminka popisovala, jak byl syn na prvním stupni šikanovaný, protože měl po babičce starou tlačítkovou Nokii, zatímco spolužáci měli drahé dotykové telefony. Tam jí radili, že samotný telefon problém nevyřeší a že se musí zaměřit na postavení dítěte v kolektivu. Další rodiče ale tvrdili, že dotykový mobil je už dnes běžná věc a rodiče přece nemusí kupovat rovnou nejdražší model. Oba tábory se tak neshodnou ani na tom, jestli dítě mobil mít má, ani na tom, za jakou cenu ho pořídit.

Nejde jen o telefon

Kromě telefonu děti ve školách a skupinách řeší i další věci jako značkové oblečení, herní konzoli nebo chytré hodinky. A i tady si rodiče říkají, zda jde o opravdovou potřebu dítěte nebo snahu zapadnout. Telefon má ale dítě prakticky celý den u sebe, takže se srovnává s ostatními neustále.

S věkem navíc používají telefon během dne stále častěji. Podle analýzy dat přímo z chytrých telefonů, kterou provedli vědci z Masarykovy univerzity, zapnou třináctiletí obrazovku v průměru 51krát denně, u starších jde i o dvojnásobek. Děti tam dnes tráví většinu sociálního života. Už to není jen doplněk, a tak jeho absence tolik vyniká.

Ve třídě děti navzájem vidí, kdo má jaký telefon nebo oblečení , ...

Kdy už je to šikana

Když dítě slyší od svých spolužáků něco nepříjemného opakovaně, je to záměrné a je za tím například přesila nebo popularita jiných dětí, jedná se už o šikanu. Tak ji alespoň definuje Linka bezpečí, která se s podobnými případy setkává opakovaně. Jednorázová poznámka o starém telefonu je sice nepříjemná, ale sama o sobě šikanou není. Teprve cílené a opakované vylučování dítěte z kolektivu kvůli tomu, co má nebo nemá, už šikanou je.

Podle výzkumu Institutu pro psychologický výzkum Masarykovy univerzity užívání telefonu úzce souvisí se šikanou a kyberšikanou. Tlak kolem drahé věci je navíc často součástí širší sítě vztahů ve třídě, kterou samotný nákup nezmění. I mimo šikanu ale tlak vrstevníků ovlivňuje to, jak se dítě ve třídě pak cítí. A tak si rodiče kladou otázku, co s dítětem udělá, když mu drahou věc nekoupí.

Co s dítětem udělá odmítnutí

Koupě drahé věci problém sama o sobě nevyřeší a ani odmítnutí samo o sobě nemusí dítěti ublížit. Rozsáhlý výzkum psychologa Tima Kassera a jeho kolegů se zabývá materialismem u dětí a dospívajících. Ukazuje, že riziko je v tom, když si dítě myslí, že jeho hodnota jako člověka se odvíjí od toho, co vlastní. Děti a dospívající, kteří takto uvažují, mají podle Kassera sklony k úzkostem, depresi a nižšímu sebevědomí právě kvůli tomu, na čem si postavili vlastní přesvědčení a sebehodnocení.

Důležité tak není jen samotné rozhodnutí, zda drahý mobil či jinou věc koupit. Podstatné je také vysvětlení, proč se rodina tak rozhodla, a budování sebevědomí dítěte, které nestojí na tom, co má v kapse nebo na zápěstí.