Dětem nedávám kapesné, ale udělala jsem „ceník služeb“. Za vynesení koše je 30 korun, za nákup 90

Tento model je vlastně velice jednoduchý. Automatické kapesné řada rodičů zrušila a přešla na model toho, že odměna přichází až za vykonanou práci. Kapesné někteří vnímají jako peníze „za existenci“, kdežto ohodnocení za odvedenou práci by mělo dítě připravit na reálný a dospělácký svět. Rodiče si chválí zvýšenou motivaci a zájem dětí o domácí práce, zmizelo nekonečné doprošování o pomoc a také stížnosti na nedostatek peněz.

Výuka finanční gramotnosti v praxi

Právě takový přístup je podle zastánců této teorie pro děti mnohem zábavnější. Děti by měly vidět jasnou spojitost mezi úsilím a odměnou. Naučí se přepočítávat si hodnotu věcí na vlastní úsilí a peníze tak pro děti nejsou jen abstraktním pojmem. Mizí také pocit automatického nároku na kapesné. Mnoho dětí to bere jako pravidelnou samozřejmost, a když kapesné nedostanou (třeba jako formu trestu), vnímají to jako nespravedlivou křivdu. Systém odměn za práci tento pocit automatického nároku eliminuje.

Další výhodou by mělo být lepší plánování času. Děti se mohou v podstatě velice snadno naučit základům time managementu. Pokud si dítě chce před víkendem vydělat třeba na kino, musí si práci rozvrhnout tak, aby stihlo i školní povinnosti a kroužky. Podle rodičů, kteří tento systém vyzkoušeli, děti vnímají lépe hodnotu peněz, více si jich váží a více přemýšlejí nad tím, za co vydělané peníze utratí. „Kapesné jsem zrušila. Místo toho máme ceník na lednici, kdy za vynesení koše je 30 Kč a vyskládání nákupu do lednice 90 korun. Děti si samy určují, kolik si za měsíc vydělají,“ chválí si systém jedna z matek na sociálních sítích.

Kapesné by neměly děti brát jako automatický příjem. , ...

Jenže domov není firma

Ačkoliv se na první pohled může zdát tento přístup jako dokonalá a efektivní lekce z ekonomie, dětští psychologové a terapeuti před plošným zaváděním ceníků za běžné práce důrazně varují. Domov podle nich není firma a rodina není byznys. Hlavním problémem je podle nich narušení vnitřní motivace a posun rodinných vztahů do čistě transakční roviny.

Rodina z podstaty funguje jako komunita. Každý člen by se tak měl podílet na jejím chodu bez ohledu na to, zda dostane okamžitě zaplaceno. Pokud začnou rodiče dětem platit za základní věci, jako je úklid vlastního pokoje či vynesení koše, dítě se naučí, že pomoc druhým má v podstatě vždy svou finanční cenovku. Americký psycholog Alfie Kohn, odborník na lidské chování a výchovu, upozorňuje na rizika vnější motivace. Problém je, že když dítě peníze zrovna nepotřebuje, nebude mít sebemenší motivaci s čímkoli rodičům pomoci. Vnitřní motivace je totiž založena na jiných principech, jako je empatie a pocit odpovědnosti za společnou domácnost.

Finanční gramotnost je dobré děti učit již od nízkého věku. , ...

Co si o tom myslí lidé

Když se podíváme na české sociální sítě, narazíme na tvrdé názorové střety. Pohledy se liší a rodiče se dělí na dva nesmiřitelné tábory. Některým to prostě funguje a nevidí důvod na tom něco měnit, jiní se přiklánějí ke klasickému kapesnému, na které děti nemají automatický nárok a při horším chování je kráceno či úplně zrušeno. Podle průzkumu České spořitelny v Reflexu ale v Česku dostává za domácí práce peníze pouhých 16 % dětí. Rodiče se i nadále drží klasického kapesného, ale také finančního odměňování dětí za úspěchy ve škole, při svátku či narozeninách apod.

Jak praxe ukazuje, řešením může být právě kombinovaný model. Základní domácí práce související s běžným chodem rodiny by měly být automatické a neplacené. Jsou nedílnou součástí domácnosti a děti se učí i základní solidaritě. K tomu dítě dostává přiměřené a pravidelné kapesné, na kterém pak může trénovat práci s rozpočtem. Práce nad rámec běžných povinností a činnosti mohou být oceněny zvlášť. Jde o aktivity, které by rodiče jinak stály hodně času nebo by si museli někoho najmout. Právě v těchto případech může další mimořádná odměna dávat smysl. Výchova k finanční gramotnosti je dlouhá cesta, ale ne všechno musí mít nutně svou cenovku.