Narodila se v roce 1989 bez holenních kostí a palců: dnes má 22 paralympijských medailí

Evakuace se tehdy netý­kala jen samotného městečka Černobyl, ale i přilehlé­ho města Pripjať, které bylo postaveno hlavně pro pracovníky elektrárny. Radioaktivním spadem však by­la silně zasa­žena i další ú­zemí Ukrajiny, Běloruska a Ruska, nebo i část severní Evropy. Celkem se muselo evakuovat zhru­ba 350 tisíc lidí. 

Nejčastější potvrzené následky u dětí 

Odchod ze zamořených oblastí bohužel pro mnohé neznamenal konec komplikací. Rodiče dětí, které v té době přicházely na svět, žili s dě­sivým očekáváním následků na jejich potomky. Nejčas­tějším popsaným zdravotním pro­jevem ozáření u „dětí Černobylu“ ale nebyly viditel­né tělesné mutace, jak mnozí čekali. 

Ve zmíněných oblastech se za­čal u dětí objevovat pře­devším význam­ný nárůst rako­vin štítné žlázy pod vlivem radioak­tivního jódu u­volňovaného z reaktoru elektrárny řadu dní po tragické události. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že se do organismů dětí dostával prostřednictvím mléka od místních krav, které spásaly konta­minovanou trá­vu. 

Hořkosladký příběh slavné paralym­pioničky 

Oksana v roce 2026 dobyla už svou 20. paralympijskou medaili. , ...

I když ohrožené děti sledovala dlouhé roky řada odborníků, vět­šina jejich pří­běhů nebyla nikdy medializována­. To však neplatí o Oksaně Master­s (rodným jménem Oksana Alexandrovna Bon­darčuk), jejíž život bývá s touto událostí často spojován. 

Narodila se 19. června 1989 na západě Ukraji­ny ve městě Chmel­nyckyj s mnoha vrozenými vadami. Každá její noha měla například růz­nou délku a o jeden prst navíc, na lýtkách jí chyběly holenní kosti a kolena byla deformovaná. Na rukou zas neměla palce a narodila se pouze s jednou ledvinou. Rodi­če si v takové situaci nevěděli rady, a tak se jí hned po narození zřekli. Holčič­ka si pak prošla třemi různými sirotčinci. Na této cestě zažila podvýživu a fy­zické i sexuál­ní násilí. 

Šťastným zásahem osudu byla ale v 7 letech adop­tovaná pouze na základě fotek svobodnou­ americkou profesorkou Ga­y Masters. V U­SA se pak Oksana začala věnovat sportu a stala se z ní úspěšná pa­ralympijská šam­piónka. Na olympiádě v Pekingu posbírala ve 32 letech hned 7 medailí. Dnes už jich má na svém kontě dokonce 22 a je šťastně zasnoubená. I přes to všechno v ní ale zůstává velká pokora. „Jsem jen normální holka bez nohou,“ říká o sobě. 

Dítě narozené v opuštěné černobylské zó­ně 

Černobyl je dodnes uzavřenou zónou s nebezpečnou mírou radiace. , ...

Důkazem, že je situace kolem radiačního odkazu z Černobylu plná paradoxů, je příběh Michaj­la a jeho partnerky Lydie. Tento pár se totiž rozho­dl ve svém domově, přímo v blízkosti vy­hořelého reak­toru, i přes opakované výzvy k opuštění zůs­tat. V roce 1999 se jim n­eplánovaně narodila dcera. Marijka So­venko přišla na svět nejen jako jediné dítě přímo v epicentru za­mořené oblasti, ale také jako dcera hasiče, který zasahoval přímo v době výbuchu elektrárny a došlo tak u něj k akutnímu ozáření. 

Když fakt o dítěti vyrůstajícím v zakázané oblasti vyšel najevo, část veřejnosti byla pobouřená a spe­kulovala o zdra­votním stavu Marijky. Její matka ale tvrzení vždy popírala a ze svého domova se odmítala i nadále odstěhovat. 

Nejzajímavější je ale fakt, že se u Marijky nik­dy žádné abnor­mality na zdraví neproje­vily. V Černo­bylu přitom strávila dětství do doby, než nastoupila do školy, a pak se tam opakovaně za matkou vracela. Od své identity „čer­nobylské senzace“ se ale chtěla vždy distancovat. Studovala na univerzitě v Kyjevě, našla si práci v baru a snažila se žít jako obyčejná dospívající dív­ka. Od roku 2019 se stáhla do soukromí.