Závěť má svá jasná pravidla: Nesmyslné požadavky zesnulého zákon rovnou zakazuje

Závěť má jasná pravidla. Měla by být například opatřena přesným datem, protože ve sporné situaci (více závětí) to může být rozhodující. Pokud navíc není psána vlastní rukou, ale třeba na počítači, jedná se o takzvaně alografní závěť, u které je zákonem vyžadována přítomnost dvou současně přítomných svědků. Z hlediska zákona může být navíc problematický i obsah závěti a některé požadavky zesnulého jsou dokonce zakázány.

Jaké požadavky v závěti zákon zakazuje?

V rámci závěti existují takzvané vedlejší doložky, jimiž zůstavitel omezuje dědice. Obvykle určují, kdy, jak nebo za jakých podmínek dědic majetek dostane. Mohou tedy pomoci kontrolovat, jak bude s pozůstalostí naloženo. Jenže zákon přímo uvádí, jaké požadavky zesnulého jsou neakceptovatelné.

Problematické bývají požadavky „šikanózního“ charakteru či takové, jež mohou být proti veřejnému pořádku. „Směřuje-li vedlejší doložka jen k zřejmému obtěžování dědice nebo odkazovníka ze zjevné zůstavitelovy svévole, nepřihlíží se k ní. Nepřihlíží se ani k vedlejší doložce, která zjevně odporuje veřejnému pořádku nebo je nesrozumitelná,“ píše se v § 1551 zákona č. 89/2012 Sb., tedy občanského zákoníku, který navíc pokračuje.

„Nepřihlíží se k vedlejší doložce, kterou zůstavitel ukládá dědici nebo odkazovníku, aby uzavřel či neuzavřel manželství, popřípadě aby v manželství setrval, anebo aby manželství zrušil. Zůstavitel však může zřídit někomu právo na dobu, než uzavře manželství,“ uvádí následující § 1552. Podnikatel tedy například nemůže v závěti uvést, že jeho dcera dostane firmu, jen když se vdá. Jednalo by se totiž o zásah do její osobní svobody.

Podnikatel například nemůže v závěti uvést, že jeho dcera dostane firmu, jen když se vdá. , ...

Komu je (ne)možné majetek odkázat?

V závěti můžete odkázat majetek, komu chcete, pokud neopomenete potomky. Dědicové se sice po smrti rodičů někdy hádají o naprosto bezcenné věci, ale přesto jde o takzvané nepominutelné dědice. Zákon zakazuje snahy zcela obejít povinné díly dětí bez platného vydědění. Mezi nepominutelné dědice ovšem nepatří třeba manžel či manželka, které tedy lze v závěti opomenout. A není je třeba ani vydědit. Prostě jim zůstavitel neodkáže nic.

Problematické mohou být závěti, kterým se někdy říká „milenecké“. Jak napovídá sám název, jde o situace, kdy člověk ve své poslední vůli za dědice/dědičku uvede osobu, která s ním má intimní poměr, a to třeba „na úkor“ jeho manžela či manželky. Zůstavitel to pochopitelně udělat může, ale měl by co nejpřesněji napsat motiv, proč se tak rozhodl. Například ten, že se o něj tato osoba dobře starala a vážila si ho.

Ještě problematičtější bývá, pokud zůstavitel odkáže majetek personálu zdravotnického nebo sociálního zařízení, u něhož je v péči. Lékaři, sestře či ošetřovateli může majetek odkázat jen formou veřejné listiny, a to především notářského zápisu. V opačném případě může být závěť neplatná. Mohla by být totiž sepsána pod nátlakem.

Pozor si je také nutné dát na nezákonné a nevhodné svědky. Zákon výslovně vylučuje například osoby nesvéprávné nebo ty, které neznají jazyk či způsob dorozumívání, v němž se vůle projevuje. Svědkem pak pochopitelně nesmí být ani sám dědic, tedy například vlastní potomek.

Co nesmí opomenout dědicové?

Senioři dnes stále častěji odmítají šetřit pro své děti a raději si užívají život po svém. Mnohdy tedy pozůstalým neodkážou nic, nebo jen minimální majetek. Dědicové by každopádně měli v souvislosti se závětí podniknout některé kroky. Neměli by opomenout prověřit dluhy zůstavitele, pohlídat si zákonná práva nepominutelných dědiců a včas uplatnit výhradu soupisu majetku pro ochranu vlastních financí. Důležité je také prověřit platnost samotné závěti.