Potraviny, které v Česku často vyhazujeme, jsou v Itálii ceněnou součástí tradiční kuchyně

Nemalé množství obyvatel České republiky má tendenci si myslet, že se zde máme špatně. Pravda je ovšem taková, že v porovnání s ještě relativně nedávnou historií žijeme v období nadbytku a pohodlnosti. To se projevuje i na přístupu ke konzumaci jídel. Mnoho lidí si zde navyklo vybírat z potravin jen určité části, přičemž zbytky jdou bez rozmyslu do bioodpadu, domácím mazlíčkům nebo hospodářským zvířatům.

Přitom ani zdaleka neplatí, že s potravinami plýtvají obyvatelé všech vyspělých států. Například v Německu, Španělsku, Francii nebo Itálii mnoho domácností praktikuje takzvaný „zero waste" přístup. To znamená, že se tam lidé snaží konzumovat potravinu úplně celou beze zbytků – jedí tedy i takové části, které jsou jinde (například právě v České republice) považovány za zbytky.

Neznamená to však, že by Italové, Španělé, Francouzi či Němci dané části konzumovali s nelibostí. Zejména Italové totiž dokáží z toho, co Češi považují za zbytky, připravit nesmírně lahodná jídla, která jsou potěchou pro chuťové pohárky. Z čeho všeho dokáží v Itálii nachystat národní pochoutky?

V České republice přebytečná část zeleniny, v Itálii základ národní pochoutky

Kedlubnové listy, květákové obaly nebo brokolicové stonky – to všechno jsou části plodin, které se mohou pyšnit nezaměnitelným charakterem a skvělými výživovými hodnotami. 

I přes všechny kladné vlastnosti, kterými výše zmíněné suroviny disponují, jsou nicméně v české kuchyni považovány spíše za odpad než za základní stavební kámen plnohodnotných jídel. V mnoha italských regionech by přitom nad takovým plýtváním jen nevěřícně kroutili hlavou, neboť kedlubnové listy, květákové obaly nebo brokolicové stonky jsou tam velmi oblíbenými potravinami. 

Například brokolicový stonek, o němž někteří Češi možná ani netuší, že je možné jej konzumovat, je v Itálii klíčovou surovinou pro přípravu pokrmu, který se nazývá „crema di gambi di broccoli“.

Jedná se o tradiční krémovou omáčku, která je oblíbená především v Toskánsku nebo Ligurii, kde ji někteří lidé považují za národní poklad. Existuje několik variací této omáčky, nicméně obvykle její příprava spočívá v uvaření brokolicového stonku a jeho následném smíchání s ingrediencemi, jako jsou například olivový olej, smetana, česnek nebo citronová šťáva. Setkat se můžete rovněž s variantami, kdy se brokolicové stonky mixují i s dalšími druhy zeleniny. Nejčastěji jde o brambory, celer nebo mrkev.

Z květákových listů zase Italové připravují polévky nebo takzvanou zeleninovou „frittatu", což je pokrm, který velice připomíná omeletu. Na rozdíl od tradiční francouzské omelety se však frittata peče pomaleji a je hustší, pevnější a vláčnější. Frittata se zpravidla nejdříve smaží na pánvi, ale po určité době je přendána do trouby, nebo se otočí a dopeče z druhé strany na sporáku.

Mnoho Čechů brokolicové stonky vyhazuje, Italové z nich připravují delikátní pokrm. , ...

Italové neopovrhují ani vnitřnostmi

Další výrazný rozdíl mezi italskou a českou kuchyní spočívá v přístupu k vnitřnostem. Zatímco v České republice tyto živočišné suroviny příliš v oblibě nejsou, v Itálii se z nich připravují tradiční pokrmy, které neodmyslitelně patří k tamější kultuře.

Příkladem může být římská „trippa alla romana", což je dušený dršťkový pokrm s rajčaty, pecorinem a mátou, který je považován za jeden z pilířů římské kuchyně. 

Trippa alla romana je italský kulinářský klenot. , ...

Češi by si mohli vzít z Italů příklad

Plýtvání surovinami je reálným problémem, který má mnoho negativních dopadů. Češi (a nejen ti) by si mohli vzít z Italů příklad. Díky zero waste přístupu ke stravování je možné ušetřit nejen značné množství peněz, ale i životní prostředí.