Rodiče se k nám chtějí nastěhovat, slibují pomoc s výdaji i dětmi. Když odmítneme, jsme prý sobci. Rodina se bojí každodenních hádek

Ačkoliv mají děti za určitých okolností vůči svým rodičům vyživovací povinnost, neznamená to, že je musí přijmout do své domácnosti. Občanský zákoník v § 915 stanoví, že dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. Rozsah této povinnosti se však posuzuje podle konkrétních potřeb rodičů a možností jejich dětí.

Vyživovací povinnost neznamená společné bydlení

Český občanský zákoník upravuje tzv. vyživovací povinnost v § 910 až 923 a z nich je patrné, že platí nejen vůči potomkům (o čemž se mluví výrazně více), ale také vůči vlastním rodičům. Konkrétně to specifikuje například § 915, který jasně říká, že „Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.“ 

Právě slovní spojení „slušná výživa“ je klíčové, protože z velké části určuje rozsah případné pomoci. Pokud by rodiče na rozdíl od vás strádali, musíte jim zajistit jídlo, přiměřené bydlení, léky, zdravotní pomůcky či případný pobyt v domově s pečovatelskou službou. Rozhodně to ale neznamená, že byste měli povinnost přijmout rodiče do svého bydlení. Co se tedy týče legálního statusu, rodiče nemají nárok se k vám nastěhovat. Po lidské stránce je ovšem situace komplikovanější. 

Mít rodiče nablízku má své výhody 

V typickém scénáři, který popisují i rodiče na diskuzních portálech, rodiče slibují nejen finanční pomoc například ve formě příspěvků na hypotéku, jídlo nebo energie, ale také pomoc s hlídáním a vyzvedáváním dětí. Na první pohled to působí skvěle – prarodiče přece jen zvládají do určité míry s výchovou dětí pomoci a pro malé děti jsou nenahraditelným zdrojem lásky a pozornosti. Výzkumy opakovaně ukazují, že děti vyrůstající také s prarodiči mají silnější vztah k rodině. Výhodné mohou být také sdílené náklady, obzvlášť v situacích, kdy prarodiče například prodali své bydlení a teď jsou ochotni participovat třeba na splátce hypotéky. 

V praxi přichází celá řada problémů 

Praxe ukazuje, že vícegenerační bydlení často přináší také nečekané problémy. Nejčastějším z nich je vměšování se do výchovy dětí. Babičky a dědové mají obvykle vlastní představu o tom, jak by se dítě mělo vychovávat a zpravidla to není v souladu s představou rodičů. Druhým problémem je také ztráta soukromí, které je zejména v partnerském vztahu nesmírně důležité. Statistiky ukazují, že partnerské páry, které dlouhodobě bydlí s rodiči jednoho z nich, mají mnohem vyšší riziko rozvodu. 

„Bydlela jsem s tchyní rok a stačilo. Teď bydlí naproti a i to je moc… Nechtěla bych bydlet ani se svými rodiči, domácnost má prostě být pro jednu rodinu. Není na tom nic sobeckého, je to prostě normální lidská potřeba nesdílet domácnost,“ říká Vlasta P. v jedné z mnoha internetových diskuzí na toto téma. Po čase se mohou jako problematické jevit také odlišné hodnoty a návyky, protože prarodiče, kteří žili v 70. a 80. letech mají zkrátka a dobře jiné představy o úklidu, stravování, spánku i hudbě. 

Pomoc s hlídáním vnoučat a sdílené náklady na chod domácnosti představují hlavní výhody vícegeneračního soužití. , ...

Situaci lze řešit i bez rodinných hádek 

Pokud rodiče skutečně potřebují vaši pomoc, existuje několik alternativ, které nejsou mezigeneračním bydlením. První a nejjednodušší je finanční podpora – pro většinu rodičů je totiž zcela dostačujících pět až deset tisíc korun měsíčně navíc a v případě, že vaše rodina ve finanční tísni není, můžete rodičům tímto způsobem pomoci. Jestli je spíše než ve financích problém v tom, že rodiče potřebují pravidelnou pomoc s úklidem, nákupy nebo jídlem, řešením je pečovatelská služba, kterou je možné objednat domů, aby seniorům s každodenními činnostmi pomohla. 

Pokud vám rodiče nabízejí, že se k vám nastěhují, máte plné právo říct ne a je to naprosto pochopitelné. Abyste nenarušili rodinné vztahy, je ale nutné to udělat s citem. Prvním krokem by měl být otevřený rozhovor, v rámci kterého rodičům narovinu řeknete, jaké obavy ze společného bydlení máte a proč to zkrátka a dobře nechcete. Následně zkuste nabídnout možné alternativy, například že budete rodičům pomáhat s úklidem i nákupy, nebo že budete i s vnoučky chodit na častější návštěvy. A ačkoliv rodiče někdy dokáží vytvářet značný emocionální nátlak s obviněními, že jste sobci či nevděčníci, je důležité zachovat klid. Jde pouze o emoce a vaše rozhodnutí musí vždy vycházet z toho, co je dobré pro vaši rodinu, nikoliv z toho, co si přejí rodiče nebo co si myslí sousedé.