Pracovník autoservisu přiznal, že každý desátý zákazník nechce vůbec zaplatit, protože podle nich auto pořádně neopravil

Pracovníci autoservisů denně řeší situace, kdy zákazníci odmítají zaplatit za odvedenou práci, rozporují ceny, kvalitu práce nebo dokonce tvrdí, že jim do auta namontovali neoriginální a nekvalitní díly. V internetových diskusích se to pak doslova hemží příběhy nespokojených motoristů, kteří se cítí autoservisy podvedeni. Některé příběhy budí hrůzu a u jiných si můžeme položit otázku, zda jsou reálné. V praxi pak má zákazník hned několik možností, jak takové situace či nejistoty se servisy řešit.

Proč k těmto konfliktům dochází

Jak někteří mechanici uvádějí, lidé si dnes pořídí drahá vozidla plná asistenčních systémů a elektroniky, ale přesto očekávají, že servis bude stát maximálně tisícikoruny jako v devadesátých letech. Zaměstnanci servisů na sociálních sítích uvádí, že až každý desátý zákazník se hádá o ceně finální faktury, nechce zaplatit, nebo tvrdí, že závada nebyla opravena. Majitelé vozidel také často argumentují tím, že si servis další závady vymyslel, že si servis další závady vymyslel, aby mohl inkasovat více peněz. I přes výpis diagnostiky nebo ukázky starých vyjmutých dílů tomu zákazníci nechtějí věřit.

Mezi nejčastější rozpory patří nevyřešené závady. Zákazník přijde s tím, že na palubní desce mu svítí kontrolka motoru. Servis po diagnostice vymění třeba vadný senzor. Jenže dva dny po servisu se kontrolka znovu rozsvítí. Pro laika je to ta samá závada, jenže mechanik často zjistí, že jde o nový problém, který předtím diagnostika nehlásila. Dalším problémem mezi servisem a klientem je pak cena opravy. Lidé si třeba na internetu zjistí ceny náhradních dílů, ale pak jsou z celkové ceny překvapeni. Jenže velkou část faktury tvoří čas strávený diagnostikou, programováním jednotek a samotnou prací, nikoliv pouze náhradní díly. Častým konfliktem je i cena samotných náhradních dílů. Originální díly od automobilek jsou čím dál dražší a díly z druhovýroby jsou levnější. Existují pak ale i nekvalitní čínské díly, které sice stojí zlomek ceny, ale servisy je do vozidel kvůli nízké kvalitě nedávají.

S cenou opravy v autoservisu nemusíte souhlasit. , ...

Jaká má zákazník práva

Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) hovoří v tomto ohledu poměrně jasně. Oprava vozidla v mimozáručním servisu není z právního hlediska kupní smlouvou, ale dochází zde k uzavření smlouvy o dílo. To je naprosto zásadní rozdíl. Zatímco při spotřebitelském nákupu zboží může kupující vytknout vadu, která se na věci projeví v zákonem stanovené dvouleté době, u opravy vozidla se uplatní pravidla smlouvy o dílo. Zákazník může uplatnit práva z vadného plnění pouze ohledně těch vad, které mělo dílo (oprava) v okamžiku převzetí vozidla ze servisu. Právní úprava však počítá s tím, že se tato skrytá vada může objevit později.

Pokud tak zákazník zjistí, že oprava byla provedena špatně, vada by měla být servisu oznámena co nejdříve. Pokud zákazník zjistí, že byla oprava provedena vadně, měl by vadu servisu oznámit bez zbytečného odkladu poté, co ji zjistí. Práva zákazníka a lhůty pro vytknutí vady se následně posuzují podle pravidel občanského zákoníku pro smlouvu o dílo. Jak uvedla ředitelka spotřebitelské organizace dTest pro portál tn.cz, pravidla jsou podobná jako u reklamace u kupní smlouvy: “Nejčastěji tedy bude připadat v úvahu oprava vadně provedeného díla, případně výměna vadné součástky či přiměřená sleva. V některých případech je také možné od smlouvy odstoupit.” Pokud pak servis poskytuje za jakost díla záruku, tak se opět používají ustanovení jako u klasické kupní smlouvy. Servis pak dále ručí za dodané díly. Na tyto věci se uplatní ustanovení týkající se kupní smlouvy včetně zákonné záruky. Tedy na náhradní díly použité při opravě má zákazník záruku 2 roky.

Cena opravy

Lidé také velmi často zpochybňují celkovou cenu opravy vozu. Servis by měl zákazníka dopředu informovat o předpokládané ceně, aby se mohl zákazník rozhodnout, jestli opravu vůbec chce hradit. Na sociálních sítích lidé často upozorňují na problémy s účtováním oprav. Petr Š. například uvádí: “Běžné „šizení“ je použití nekvalitních olejů, dílů a spotřebních komponent, přitom si účtují plné částky. Dalším běžným nešvarem je provádění fiktivních oprav, např. si naúčtují opravu brzdy, přitom jen brzdy „prostříknou“ čističem brzd.”

Klíčovým dokumentem je pak zakázkový list, kde by mělo být písemně vyjádřeno, co se má na voze opravit včetně předpokládané ceny a data, kdy bude vůz opraven. Pokud zákazník předá mechanikovi auto jen “na dobré slovo”, zadělává si pak na těžko řešitelný problém při jakékoliv pozdější reklamaci. Jak ukazuje praxe, lidé si často hledají informace na internetu nebo pomocí AI a myslí si, že pak přesně vědí, čím je závada způsobena. Mají i přesná očekávání ohledně ceny. Jenže autoservis zaměstnává odborné pracovníky, kteří nespoléhají na domněnky z internetu, ale řeší reálné problémy. Naštěstí drtivá většina servisů je poctivých a práci dělají kvalitně. V případě jakéhokoliv problému a komplikací se pak zákazníci mohou obrátit například na znalce nebo podat podnět na Českou obchodní inspekci (ČOI).