Notářka varuje: Pokud dítěti pošlete peníze na účet, může se to započítat do dědictví
Chcete-li svému potomkovi věnovat větší dar ještě za svého života, je potřeba si nejprve zjistit, jak je u nás legislativně ošetřeno dědické řízení. V některých případech ho tím totiž můžete připravit o část dědictví, jež by mu jinak po vaší smrti náležela. V České republice jsou zákonem stanovena jasná pravidla týkající se výše dědických podílů, která je nutné dodržet.
Sledovat v Google Zprávách
Věc se má tak, že podíl náležící jednomu z pozůstalých lze v některých případech zkrátit o dar, jež mu zůstavitel ještě během svého života věnoval. Je to z toho důvodu, že v praxi může být uplatněn takzvaný institut kolace neboli princip započtení na povinný či dědický podíl. Problematiku tohoto principu podrobně upravuje nový občanský zákoník (89/2012 Sb).
Jak funguje institut kolace?
Kolace v dědickém řízení jednoduše řečeno znamená započtení daru, který nepominutelný dědic získal od zůstavitele v posledních třech letech před jeho smrtí. Tento institut však není uplatňován automaticky, ale musí na něm trvat ostatní dědicové. Jiná situace ovšem nastává, pokud je kolace v závěti vyloučena. V takovém případě ji uplatnit nelze.
Institut kolace se vztahuje na dary větší hodnoty
, ...
Do zmíněných darů se přitom nepočítají běžné dárky (například ty vánoční nebo narozeninové). Kolace se týká pouze darů vyšší hodnoty, jako je třeba převedení velkého obnosu peněz na účet, přepsání vlastnictví nemovitosti, prostředky poskytnuté na rozjezd podnikatelské činnosti či založení domácnosti nebo peníze použité na uhrazení dluhu potomka.
Pokud jde o takzvané započtení na dědický podíl, hraje při pozůstalostním řízení důležitou roli skutečnost, zda byla splněna podmínka, že zůstavitel musí s tímto započtením souhlasit. Tuto vůli je nezbytné explicitně vyjádřit písemně buď v podobě závěti, nebo dědické smlouvy.
Notář ovšem nemusí být vždy informován o všech větších darech, které zesnulý svým potomkům během svého života věnoval. Je tedy poté již na dědicích, aby jej případně o těchto skutečnostech sami spravili.
Závěť není vždy sázka na jistotu
Darováním majetku je možné se vyhnout uplatnění nároku na dědictví dalších nepominutelných dědiců. Těmi jsou potomci zůstavitele, nebo, pokud nedědí oni, jeho vnoučata. V rámci dědického řízení pak mají tito pozůstalí nárok na svůj povinný podíl, a to i v případě, že je dědictví ošetřené závětí jinak.
Možností, jak nárok na podíl dědictví nepominutelnému dědici upřít, je jeho vydědění. To lze ovšem provést pouze za předpokladu, jsou-li splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Proto někteří zůstavitelé raději využívají zmíněné darovací smlouvy, kterými převedou svůj majetek na jinou osobu, aniž by musela být část tohoto daru při dědickém řízení rozdělena.
Svůj souhlas se započtením na dědický podíl můsí zůstavitel písemně vyjádřit v závěti či dědické smlouvě.
, ...
Dále záleží už jen na zbývajících nepominutelných dědících, zda budou chtít darovací smlouvu v rámci dědického řízení nějak prozkoumávat, nebo to nechají být. V každém případě i zde platí, že pokud se domluví a oznámí to notáři, mohou uplatnit výše zmíněný institut kolace.
Darovací smlouva uzavřená pod nátlakem
Ne všichni členové rodiny mají mezi sebou hezké vztahy a někdy mohou být darovací smlouvy uzavřené pod výhrůžkou nebo na základě citového vydírání. Darující v takovém případě nejedná dobrovolně z vlastní vůle, ale je ovlivněn vnějšími okolnostmi, a proto je smlouva napadnutelná.
V případě rozdělení pozůstalosti, kdy darující osoba již nežije, nastává ale problém, že je velmi těžké dokázat, že pozůstalý svému potomkovi věnoval nějaký hodnotný dar pod nátlakem. Ostatní dědicové se sice mohou pokusit zneplatnit darovací smlouvu prostřednictvím soudu, ale jedná se o poněkud komplikovanou situaci, která se může vléci dlouhou dobu a navíc s nejistým výsledkem.
