Nejhloupější chyby majitelů domů, které lákají zloděje. Horší než klíč pod rohožkou
Bezpečný dům není ten s nejdražším alarmem, ale ten, který působí obývaně a promyšleně. I běžné zvyky, od zatažených rolet po trvale vypnuté osvětlení, mohou zvýšit nejen riziko vloupání, ale i energetické ztráty. Přitom stačí pár úprav, které zvládne každý.
Když člověk odjíždí na víkend, obvykle má pocit, že čím víc zamkne, tím líp. Ve skutečnosti ale přehnaná snaha o „uzavřený dům“ může působit přesně opačně, jako signál, že uvnitř nikdo není. A zároveň tím dům přestává správně dýchat, hromadí se vlhkost a energetické systémy běží neefektivně.
Dům, který mluví i beze slov
Člověk by čekal, že největším rizikem jsou špatné
zámky nebo chybějící alarm. Jenže praxe ukazuje opak.
Pachatelé si všímají drobností, dlouho zatažených rolet,
schránky přetékající reklamou, nebo zahrady, která ztratila
známky pohybu.
To všechno jsou signály, které se nezdají nebezpečné, ale přitahují
pozornost.
Podle odborníků z Asociace technických bezpečnostních služeb nejde jen o zabezpečení, ale i o dojem. Dům, který působí obývaně, odrazuje víc než dům, který má dokonalý zámek, ale žádný život.
Ticho, které zní jako pozvánka
Mnoho lidí se domnívá, že když je dům zamčený, je bezpečný. Jenže zamčená branka nebo zatažené žaluzie dávají najevo, že uvnitř nikdo není. Dům ponořený do tmy je pro pachatele signálem: „Máš čas.“ Přitom právě světlo je tím nejjednodušším způsobem, jak situaci otočit.
Časovače světel dokážou simulovat běžný provoz, v různých intervalech zapínají lampy, stolní světla nebo televizi. Kdo nechce investovat do chytré domácnosti, může pořídit i obyčejný mechanický spínač za pár stovek. Důležité je, aby to vypadalo, že dům „žije“.
Podobně účinné jsou pohybové senzory. Rozsvítí se, jakmile někdo vstoupí na pozemek, a to je přesně moment, kdy se většina pachatelů raději otočí. Nejde jen o světlo, ale o pocit kontroly, dům, který reaguje, působí hlídaně.
Když se technologie a selský rozum potkají
Základem je vytvořit dojem, že se doma něco děje. Pomáhá i obyčejná lidskost, sousedská spolupráce. Když soused občas vyzvedne poštu nebo zaparkuje auto před vaším domem, vytváří dojem, že dům zůstává v běžném provozu.
A pak jsou tu ty
malé, snadno přehlédnutelné věci, zahradní nářadí, které
zůstává venku, konev ponechaná u schodů, nebo
květináče, které nestojí v přesné řadě. Takové
drobnosti nepůsobí chaoticky, ale přirozeně, jako by někdo
právě odešel jen na chvíli.
Bezpečnostní experti říkají, že domov, který působí obyčejně, je ten
nejlépe chráněný. Pár stop po běžném životě, zahradní hadice,
lehce pootevřené okno v horním patře nebo ručník přehozený přes
židli, vysílají tichý, ale jasný signál: někdo
je doma.
Soused, který je lepší než alarm
Z výzkumů vyplývá, že domy, kde lidé spolu komunikují, mají až o třetinu nižší riziko vloupání. Stačí jednoduché gesto, soused vyzvedne poštu, zaparkuje auto před vaším domem nebo jen občas zkontroluje okolí. Zloději nesnášejí pozornost. Když mají pocit, že se někdo dívá, jdou o ulici dál.
Když světlo mluví za vás
K bezpečí totiž často vede obyčejnost. Dům, který dýchá, kde zůstane konev u schodů a světlo občas svítí déle, než by muselo, působí přirozeně. A přirozenost je ta nejchytřejší ochrana, jakou můžete mít.


























































