„Když se po škole nudíme, jdeme zvonit na zvonky nebo zastavit eskalátory v nákupáku.“ Moderní děti už fotbal nebaví, potřebují více vzrušení
Sociální sítě přinesly do našeho života řadu změn. U dětí je patrné, že právě kvůli nim často tráví volný čas jinak než předchozí generace. Videa jejich vrstevníků na TikToku, Instagramu nebo YouTube jim každý den nabízejí nové nápady na zábavu, výzvy a nejrůznější „pranky“, které mohou snadno napodobit.
Zatímco dříve bylo běžné, že děti po škole vyrazily na hřiště, jezdily na kole nebo třeba hrály fotbal, dnes mnoho z nich hledá originální způsoby zábavy. Jejich prostřednictvím často chtějí pobavit kamarády nebo získat materiál na sociální sítě. Některé nápady jsou sice neškodné, jiné ale mohou překračovat hranice slušného chování.
Sociální sítě jako bezedná studnice nápadů
Na sociálních sítích se to v dnešní době doslova hemží online výzvami, které cílí právě na děti a teenagery. Podle pracovníka Linky bezpečí Jakuba Zámečníka jsou tyto výzvy pro adolescenty fascinující. Důvodem je, že se mozek v tomto věku neustále vyvíjí.
Část mozku, která je odpovědna za zpracování racionálního myšlení, není úplně vytvořena před dvacátým rokem života. Vzhledem k tomu bývají právě mladí lidé přirozeně impulzivnější a mohou jednat, aniž by se zamýšleli nad důsledky.
Podle Jakuba Zámečníka hraje u těchto výzev obrovskou roli skupinový tlak. Pro děti tak může být obtížné se ve vypjatých chvílích postavit do opozice. Důležité ale je umět prosadit vlastní názor a případně vymyslet alternativu.
TIP: Někteří odborníci tvrdí, že děti by měly chodit na brigádu už od 13 let a trávit léto tímto způsobem.
Děti v pubertě bývají citlivější na obdiv ostatních
Mezi 10. a 12. rokem začínají děti mnohem silněji vnímat pochvalu, obdiv nebo pozornost vrstevníků. Když je spolužáci pochválí, zasmějí se jejich vtipu nebo ocení jejich video, přináší jim to výraznější pocit radosti. Právě proto mohou být v tomto věku citlivější na názory ostatních a více toužit po jejich uznání.
Podle Mitche Prinsteina z Americké psychologické asociace sociální sítě aktivují část mozku spojenou s pocitem odměny. Pokud dítě někdo pochválí, získá lajk nebo pozitivní reakci ostatních, mozek uvolní dopamin a oxytocin. Tedy látky, které navozují příjemné pocity a podporují touhu takový zážitek zopakovat.
Je třeba znát hranice
Zatímco některé výzvy jsou skutečně nevinné, některé mohou výrazně narušovat komfort ostatních lidí nebo dokonce ohrožovat zdraví. Proto je na místě, aby děti poznaly hranici mezi tím, co je ještě zábava a čemu už se vyhnout.
Zvonění na cizí zvonky, zastavování eskalátorů nebo jiné drobné provokace mohou dětem připadat jako nevinná hra. Pro seniory, rodiče uspávající malé dítě nebo třeba lidi pracující na směny však může jít o skutečné obtěžování.
Podobnou situaci popisuje i jeden z pracovníků ostrahy obchodního centra. „Stává se nám, že děti z legrace zastaví eskalátor nebo mačkají nouzová tlačítka. Většinou pak utečou a smějí se tomu. Často ani neutíkají. Postávají opodál a čekají, co se bude dít. Baví je sledovat, jak lidé zmatkují nebo jak rychle přijede ostraha. Většinou jsou to puberťáci, kteří to dělají hlavně z hecu. Pro nás to ale znamená zkontrolovat zařízení a řešit zbytečné komplikace, které mohou omezit ostatní návštěvníky.“
Venkovní hra může podporovat pohyb, motorické dovednosti, samostatnost, kreativitu i schopnost řešit problémy. Tato zábava však nesmí nikoho úmyslně děsit, ponižovat ani opakovaně obtěžovat.
Jak by se k tomu měli stavět rodiče
Stejně jako je extrém celodenní sezení doma u mobilu nebo počítače, může být rizikové i chození ven a hledání stále adrenalinovější zábavy. I rodiče by tak v tomto směru měli zasáhnout a své děti edukovat. Vyplatí se například s nimi hovořit o tom, co přesně na sociálních sítích sledují, co je inspiruje a baví.
Zároveň je třeba nastavit jasné hranice týkající se obtěžování nebo ničení majetku. Pokud dítě přijde s vlastním nápadem na nějakou zábavu, která ale rodiči připadá nevhodná, je na místě vysvětlit možné následky.
Přiměřené dobrodružství při venkovní hře může být ku prospěchu, děti by ale měly znát hranici. V neposlední řadě je samozřejmě důležité i to, co děti u svých rodičů vidí. Pokud jako dospělí trávíte většinu času na telefonu, obtěžujete či zesměšňujete druhé, děti mohou vaše chování snadno převzít.
TIP: Přečtěte si, jak zabavit děti, když venku prší a vás už nebaví, že pořád koukají do mobilu.





Sledovat v Google Zprávách



















































