Firmám dochází trpělivost s kuřáky. Časté odchody na cigaretu mohou skončit postihem

Samotná kuřácká pauza není ani zdaleka jen o vykouření cigarety. Člověk většinou musí dojít na místo vyhrazené pro kuřáky, tam se na chvílí zapovídá s kolegy, a než se dostane zpátky do práce, uteče třeba 20 minut. A za celý rok to mohou být klidně desítky hodin, kdy se zaměstnanec nevěnuje své práci, zatímco vy ano. 

Má zaměstnanec na kuřáckou pauzu nárok?

Hned na úvod je třeba zdůraznit, že zákoník práce pojmy jako „kuřácká přestávka“ vůbec nezná a nikde v zákoně se o ní nedočtete. Co tam ale najdete, je to, čemu většina lidí říká obědová pauza. Ve skutečnosti § 88 zákoníku práce říká, že: 

„Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut.“

Tato přestávka se však nezapočítává do pracovní doby, není placená a zaměstnanec s ní může nakládat, jak uzná za vhodné. Pokud se tedy místo oběda rozhodnete pauzu strávit s cigaretou v ruce, klidně můžete.

Cokoliv nad rámec této půlhodiny už je však čistě na benevolenci zaměstnavatele. Žádný zákon mu neukládá povinnost dávat nekuřákům přestávky navíc, ani jim jinak ustupovat. 

Většina kuřáků chodí na cigaretu několikrát denně. , ...

Může šéf kouření v práci úplně zakázat? 

I když se to v praxi příliš nevyužívá, zaměstnavatel může kouření na pracovišti zakázat úplně. Většinou se v takových případech opírá o § 106, který ukládá povinnost nekouřit na pracovištích, kde jsou účinkům kouření vystaveni i nekuřáci. Dokonce existují případy, kdy zaměstnavatelé kouření zakázali plošně i ve všech venkovních prostorách, které společnost užívá – tedy na dvoře, parkovištích, terase a dokonce i na trávníku před budovou. 

Naopak povinnost zřídit kuřárnu, kde by si kuřáci mohli cigaretu v klidu vychutnat bez ohrožení zdraví ostatních, zaměstnavatel nemá. Pokud to udělá, je to jen jeho dobrá vůle, nikoliv nárok zaměstnance.

Co s tím může zaměstnavatel dělat? 

Z pohledu zaměstnavatele je pracovník, který tráví nadměrné množství času na kouřových pauzách, vlastně placený za čas, který v práci vůbec nestráví. Má ale několik možností, jak celou situaci řešit. V praxi může požadovat napracování chybějícího času. Pokud má firma dobrou evidenci odchodů a příchodů, není to nic, co by nešlo prokázat. V případě, že si zaměstnanec tento čas nenapracuje, může mu za dobu mimo pracoviště zaměstnavatel nevyplatit mzdu. 

Častým řešením bývá vytýkací dopis, po kterém může v krajním případě přijít i výpověď. Jedna cigareta samozřejmě nemůže být důvodem k vyhazovu, ale pokud evidence zaměstnavatele jasně říká, že jste každý den strávili třeba hodinu mimo pracoviště, může to být problém. 

Co naopak udělat nemůže, je pokutování. Peněžní tresty zaměstnancům za prodlužování oběda nebo kouřové pauzy zákon totiž zakazuje. 

Většina firem má na kouření vyhrazené speciální prostory. Pauza se tak může výrazně protáhnout. , ...

Jaké je ideální řešení? 

Pokud jste nekuřák, který cítí křivdu, protože vaši kolegové tráví neúměrně moc času mimo pracoviště, může to být frustrující. V případě, že na vás zbývá více práce, protože kolegové odchází, je dobré je s tím napřímo konfrontovat. Když ani to nepomůže, můžete situaci zkusit řešit s přímým nadřízeným. 

Firma by v takovém případě měla ideálně nastavit transparentní a férový systém, který situaci vyřeší. Klíčové ale je, aby se ke všem zaměstnancům přistupovalo stejně. A pokud jste kuřák a pracujete ve firmě, kde všichni kuřácké pauzy tolerují, važte si toho. Není to totiž nárok, ale vstřícný krok šéfa.