Koupil si z druhé ruky auto „po důchodci z Německa“. Po první návštěvě servisu mechanik odhalil pravdu, ze které se mu udělalo nevolno

Scénář, který slýchají mechanici v servisech po celé republice, je často jako přes kopírák. Mladý pár nebo začínající řidič si koupí ojeté auto, které vypadalo jako trefa do černého – nízký nájezd, perfektní lak a nezřídka i nadstandardní výbava. Jenže pak přijde první servisní prohlídka, mechanik vleze pod vůz – a chytí se za hlavu. Vůz vypadá jako slepený z více různých aut a dokonce mnohdy nesedí ani VIN. Zní to jako sci-fi? Ale kdepak, tahle historka není zdaleka tak ojedinělá, jak by se mohlo zdát.

Dvě ze tří německých ojetin jsou bourané

Ačkoliv nechat si dovézt sympaticky vypadající automobil ze zahraničí může znít jako dobrá investice, statistiky jsou v tomto ohledu neúprosné. Společnost Cebia, která se prověřováním historie ojetin zabývá roky, opakovaně publikuje žalostné statistiky. Dvě ze tří aut dovezených z Německa mají podle údajů společnosti v historii nějaké poškození, často nehlášené. 

Podle dat, na která upozorňovala Česká televize, mohli Češi jen v jednom roce přijít kvůli podvodům s dovozy až o čtvrt miliardy korun. A to je řeč jen o zdokumentovaných případech.

Před koupí ojetého automobilu dává smysl nechat vše zkontrolovat automechanika. , ...

Tři triky, na které doplácejí kupující nejčastěji

Repertoár podvodníků je překvapivě úzký a u mnoha inzerátů se opakují stále ty stejné triky. Je proto až paradoxní, jak efektivně fungují. Jedná se primárně o následující podvody:

1. Nejasný původ vozidla. Vozidlo přijede z Itálie, Řecka nebo Balkánu, v Německu se na nějaký čas zaregistruje, dostane tamní techničák a dál se prodává jako poctivý dovoz od západního souseda. 

2. Stočený tachometr. Klasika, na kterou by si měl dnes posvítit už každý. Podle dlouhodobých dat má stočený budík zhruba 40 % prodávaných ojetin a mnohdy to může být až o sto tisíc kilometrů.

3. Falešná servisní knížka. Razítka se padělají, výpisy z autorizovaných servisů jsou jednoduše vymyšlené. Bez ověření přímo u značky se to nepozná.

Kromě toho odborníci popisují i situace, kdy se ze dvou totálních vraků postaví jedno auto, VIN se přepíše (nebo vyrazí nové) a prodá se nic netušícímu kupci. Auto v takovém případě může hravě projít i evidenční kontrolou a teprve zahraniční policie pak může zjistit, že vůz je třeba hlášený jako kradený.

Jak poznat, že je něco špatně?

Žádný univerzální detektor podvodů neexistuje, ale několik věcí udělat můžete. A měli byste. Základem je vždy prověřit VIN ještě před prohlídkou. Existují služby, které vám za pár stovek zjistí kompletní historii vozu z mezinárodních databází – dozvíte se počet majitelů, nájezdy z STK, evidované nehody a mnoho dalšího. Pokud prodejce VIN v inzerátu neuvádí, zeptejte se ho na něj. Pokud ho odmítne dát, máte odpověď.

Kromě toho se samozřejmě vyplatí dávat pozor na podezřele výhodnou cenu nebo zkontrolovat datum registrace. Pokud bylo auto náhodou v Německu zaregistrované pár dní před exportem do Česka, je velká šance, že předtím jezdilo někde úplně jinde.

A to nejdůležitější na závěr – nechte si vůz prověřit mechanikem. Ideálně někým, koho si přivedete vy, ne někým, koho doporučí prodejce. Zaměřit by se měl hlavně na spoje karoserie, podběhy, prahy a stopy po svařování či nesouměrném lakování. Právě tam se dají odhalit svařence i přebroušené poškození.

Kompletní diagnostika může o stavu vozidla ledacos napovědět. , ...

Tak jak je to tedy s tím dovozem z Německa? 

Pravda je taková, že poctivé ojetiny v Německu samozřejmě existují a najít rozumný kus za rozumné peníze jde. Jen je potřeba se s naivním obrazem pečlivého důchodce s garážovaným autem rozloučit a brát koupi ojetiny jako věc, u které je prověřování stejně důležité jako samotná cena.

Nechte si zkontrolovat auto mechanikem a před koupí zkuste zadat VIN do některé z databází. Pár stovek korun za prověření se v celkové nákupní ceně automobilu bez obav ztratí a vy budete mít lepší obrázek o tom, co vlastně kupujete.