Kolem Země krouží tisíce tun vesmírného odpadu. Úklid podle vědců potrvá mnohem déle, než se čekalo
Vesmírný odpad představuje stále závažnější problém. Dokonce tak velký, že by se mohlo stát skutečností to, co se odborně nazývá Kesslerův syndrom. Kolik smetí vlastně kolem Země obíhá a jak dlouho bude trvat jeho odklizení? A začne lidstvo dostatečně brzy? Čas se mu totiž krátí.
První umělou družicí na oběžné dráze Země se stal Sputnik 1 (1957), prvním živočichem byla fenka Lajka téhož roku a prvním člověkem Jurij Gagarin v roce 1961. Ten, bohužel pro příznivce ploché Země, nehlásil nic o tom, že by naše planeta nebyla kulatá. Dokonce ji obletěl. Ve vesmíru kolem Země je nyní každopádně rušno. Možná až moc. Vlastně tak hodně, že zde začíná být přeplněno. A to i různým harampádím.
Co všechno se pohybuje okolo Země?
Především satelity. Aktuálně jde o tisíce funkčních družic. Bez těch se moderní lidský život neobejde. Používají se v mnoha oborech. Už spoustu let bez nich nemůže existovat meteorologie, telekomunikace, navigace, výzkum klimatu ani průzkum univerza. Za více než 60 let vesmírných aktivit člověka byly na oběžné dráze zaznamenány desítky tisíc objektů, z nichž mnoho jich tam zůstává.
Značnou část ovšem tvoří smetí. Menšího i většího odpadu jsou ale ve skutečnosti miliony kusů. Jde třeba o staré kosmické lodě nebo odpálené raketové stupně. Celková hmotnost objektů na oběžné dráze Země se podle různých zdrojů pohybuje zhruba mezi 9 až 15 tisíci tunami. Nezanedbatelná část z tohoto množství je k ničemu. Je to však ještě horší. Vesmírné smetí totiž může lidstvu začít škodit.
Kolem Země je poměrně rušno
, ...
Vesmírný odpad jako obří problém
Počet objektů na oběžné dráze Země se stále množí. Proto jsou stále běžnější srážky. 10. února 2009 dokonce došlo k první nehodě na oběžné dráze mezi dvěma satelity. Tehdy se rychlostí 11,7 kilometrů za sekundu srazil ve výšce 776 kilometrů nad Sibiří soukromý americký komunikační satelit Iridium-33 a ruský vojenský satelit Kosmos2251.
Stále častěji však také do funkčních objektů naráží vesmírné smetí a škodí jim. Vědci se dokonce aktuálně obávají ohrožení Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), jež je nepřetržitě obydlena od 2. listopadu 2000, nedávno to tedy bylo čtvrt století. Nyní však může být její posádka v nebezpečí.
Vesmírný odpad může ohrozit i ISS
, ...
V důsledku rostoucího počtu trosek bude postupně růst i pravděpodobnost katastrofických kolizí. Důsledkem navíc může být i tzv. Kesslerův syndrom, což je označení pro jev, kdy množství odpadu na oběžné dráze Země bude vytvářet další a další odpad. To se stane problémem pro satelity, astronauty i plánovače misí. Nakonec může být využívání oběžné dráhy znemožněno i na desítky let.
Jak vesmírný odpad „vysmýčit“?
O generálním úklidu oběžné dráhy se hovoří spoustu let. V roce 2011 uvažovala například NASA o použití laserů. Hlavním důvodem bylo, aby předešla právě Kesslerovu syndromu, jenž by zabraňoval letům do vesmíru. Konat se ovšem rozhodly spíše jiné subjekty. Evropská kosmická agentura (ESA) chce například dosáhnout nulového odpadu do roku 2030. Angažuje se i Velká Británie či Japonsko.
ESA plánuje v roce 2026 vypustit na oběžnou dráhu vesmírnou loď s příhodným názvem ClearSpace-1. Ta by měla zachytit svým ramenem cca stokilogramovou část rakety a stáhnout ji s sebou do atmosféry Země, kde obě shoří. Největší riziko totiž představují velké objekty, jejichž úlomky mohou poškodit aktivní družice. I proto je důležité jednat rychle.
Aktuálně se ovšem začíná stále více činit i NASA. Národní úřad pro letectví a vesmír si mimo jiné vytipoval 50 nejnebezpečnějších těles na nízké oběžné dráze naší planety. Nadále přitom uvažuje i o použití laserů k odsunu trosek. Rozhodně se tak ovšem nestane zítra. Lidstvo si už snad alespoň uvědomuje, že všechny vypuštěné objekty do vesmíru se jednou stanou odpadem.
