Zákon ukládá rodičům vyživovací povinnost déle, než čekají. Často musí živit dítě i dlouho po vysoké škole
S tématem vyživovací povinnosti se pojí spousta domněnek. Někteří lidé si myslí, že končí 18. narozeninami dítěte, jiní správně tuší, že trvá například i v případě studia na vysoké škole. Existují ale i jiné okolnosti, kdy se ji rodiče nemohou zbavit, i když je dítě už dávno dospělé.
Sledovat v Google Zprávách
Právě souvislost věku dítěte s vyživovací povinností je nejčastějším omylem rodičů. Občanský zákoník jasně popisuje, že věk dítěte sám o sobě nerozhoduje. Výživné tedy nekončí s plnoletostí, ani ve 25 nebo dokonce ve 30 letech. Žádná maximální věková hranice totiž neexistuje. Rozhodující je pouze moment, od kterého má „dítě“ podmínky se začít živit samo. Povinnost platit výživné nejčastěji trvá kvůli tomu, že se potomek stále připravuje na své budoucí povolání nebo kvůli „neschopnosti se sám živit“.
Ani ukončení vysoké nemusí znamenat konec
Studium na univerzitě zpravidla značí, že se dítě na budoucí povolání stále připravuje, proto vůči němu mají ve většině případů rodiče vyživovací povinnost i v tomto období. Existují však situace, kdy tato finanční povinnost nezaniká ani ukončením například bakalářského studia.
Doktorát může být důvodem trvání vyživovací povinnosti i pro třicátníky.
, ...
Vyživovací povinnost může pokračovat, pokud:
-
Student pokračuje navazujícím studiem souvisejícím s jeho budoucím profesním uplatněním (například magisterským).
-
Student bezprostředně po ukončení školy naváže na studium doktorským programem, který může být považován za součást přípravy na budoucí povolání.
-
Potomek není schopný pracovat z důvodů vážných zdravotních omezení.
Samotné pokračující studium ale nemusí být neprůstřelným důvodem, proč by měla vyživovací povinnost rodičů pokračovat. Studium musí být opodstatněné vůči budoucí kariéře a mělo by mít jasnou návaznost na již absolvovaný obor. V případě, že zletilé dítě studuje už několikátou školu a není před ním jasný profesní cíl, vyživovací povinnost může zaniknout.
Postižené dítě může být příjemcem výživného po celý život
Pokud je dítěti diagnostikováno těžké fyzické nebo psychické postižení, které omezuje výkon povolání a dítě se nebude schopno samo uživit, vyživovací povinnost může platit klidně navždy. Vážný zdravotní stav se považuje za důvod, který může způsobit, že vyživovací povinnost může vzniknout znovu. V situaci, kdy už je dítě ekonomicky aktivní a stará se bez problémů samo o sebe, ale pak například z důvodu nenadálého úrazu tuto schopnost ztratí, se může finanční povinnost rodiče vůči němu obnovit. Jedná se o takzvanou elasticitu vyživovací povinnosti.
Manžel nebo manželka mají u vyživovací povinnosti ze zákona před rodiči přednost.
, ...
A co když rodiče nechtějí platit?
Po dosažení 18 let si musí dítě nárok na výživné uplatňovat samo. Většinou to znamená pokusit se uplatnit nárok na výživné u soudu, kde je nutné podat návrh. Soud se pak situací dítěte podrobně zaobírá a zkoumá jak jeho majetkové poměry, tak majetkové poměry rodičů a další přidružená fakta. Dítě může nárok na výživné žádat dokonce zpětně, a to až 3 roky zpětně od zahájení soudního řízení. Jedná se však pouze o nové určení výživného nebo žádost o vyšší částku.
Nejrychlejším a nejméně komplikovaným řešením je však dohoda mezi rodiči a jejich potomky. Dostat rodinnou situaci před soud by mělo být až krajním řešením. Většinou nastupuje tehdy, když rodič platit dále odmítá, nebo už nějakou dobu výživné dítěti nehradí. Pokud soud výživné přizná, to by pak mělo chodit na účet přímo zletilému dítěti, ne rodiči, který s penězi nakládal do jeho 18 let.
Rozhodující faktory? Špatný vztah nebo sňatek
V případě, že soud řeší návrh na výživné, může za některých okolností přihlédnout i k tomu, jaký má dítě s rodiči vztah. Samotná nálepka „špatný“ však většinou před spravedlností neobstojí. Řeší se důvody aktuálního nefunkčního vztahu i to, kdo nese jaký podíl „viny“. Jednotlivé okolnosti ale soud posuzuje vždy individuálně.
Pokud se navíc zletilé dítě rozhodne vstoupit do manželství, vyživovací povinnost může přejít na manžela či manželku. Takový vztah má totiž, co se týče vyživovací povinnosti, ze zákona přednost před rodiči.
