Kdo musí platit za hrob rodičů a prarodičů: Mnohé rodiny žijí v omylu, že je to automaticky povinnost dětí

Platba za hrobové místo představuje v české praxi dlouhodobý závazek, který se sjednává v cyklech na 10 a více let. Zákon o pohřebnictví upravuje přechod nájmu hrobového místa zcela konkrétně a rozlišuje mezi příbuzenským vztahem, dědickým řízením a nájemní smlouvou.

Rodinné spory a mýtus automatické povinnosti

Nájem hrobového místa se sjednává vždy s konkrétní osobou. Pokud nájemce zemře, v rodině často nastane patová situace a příbuzní se nemohou dohodnout, kdo má na hřbitovní správu dál posílat peníze. Mnoho lidí se totiž domnívá, že právě děti zesnulého mají zákonnou povinnost nájem okamžitě převzít a hradit s tím spojené poplatky.

Český právní řád však žádnou takovou automatickou povinnost dětem neukládá. Samotný fakt, že je někdo potomkem zesnulého tak neznamená, že musí převzít smlouvu s provozovatelem pohřebiště. Povinnost platit totiž nevzniká na základě biologického či rodinného pouta. Vyplývá výhradně z platného smluvního vztahu uzavřeného se správcem hřbitova.

Přechod nájmu hrobového místa se řídí § 25 odst. 6 zákona č. 256/2001 Sb. , ...

Nájemní vztah a příbuzní

Základní nedorozumění spočívá v míchání dvou odlišných právních pojmů a těmi jsou příbuzenství a nájemní vztah. Správa pohřebiště (což je obvykle obec nebo obecní příspěvková organizace) spravuje hřbitovní pozemky a uzavírá na jednotlivá hrobová místa písemné nájemní smlouvy. Správce ale nezjišťuje rodinné vztahy a jedná tak výhradně s osobou, která je v evidenci zapsána jako oficiální nájemce.

Pokud tedy původní nájemce zemře, nájemní smlouva jeho smrtí automaticky nezaniká. Podle Ministerstva pro místní rozvoj přechod nájmu dokonce nečeká ani na ukončení dědického řízení u notáře. Právo nájmu přechází ze zákona na další osoby v přesně definovaném pořadí. Povinnost platit nájemné může v určitých situacích přejít i na širší rodinu, případně může dokonce zůstat zcela mimo okruh nejbližších potomků.

Konkrétní zákonné pořadí přechodu nájmu

Přechod nájmu hrobového místa po zemřelém nájemci se řídí ustanovením § 25 odst. 6 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Tento předpis stanovuje jednoznačnou posloupnost osob na které nájemní vztah přechází. Děti sice v tomto seznamu figurují, ale rozhodně nejsou automaticky na prvním místě a jejich právo či povinnost nastupuje až za splnění přesných podmínek.

Zákonné pořadí přechodu nájmu je stanovo takto:

1. personálně určená osoba – to je osoba, kterou původní nájemce písemně určil ve smlouvě nebo prohlášení
2. pozůstalý manžel / manželka
3. děti zemřelého
4. rodiče zemřelého
5. sourozenci zemřelého a následně jejich děti (synovci a neteře)
6. dědic ze závěti nebo ze zákona

Z uvedené posloupnosti je patrné, že pokud žije pozůstalý manžel či manželka, přechází nájem hrobového místa primárně na něj, nikoli na děti. Teprve v případě, že nežije, přechází právo na děti. Dědic určený notářským usnesením je přitom až na konci posloupnosti.

Další specifické podmínky

Dalším častým zdrojem rodinných konfliktů je směšování nájemce pozemku a vlastníka hrobového zařízení. Pozemek hřbitova je obvykle v majetku obce nebo církve a nájemce si platí pouhé právo tento prostor užívat. Naopak hrobka, náhrobní kámen, krycí deska či pomník představují samostatnou věc v soukromém vlastnictví.

Tento rozdíl pak zásadně ovlivňuje to, kdo platí údržbu a opravy. Nájemce by měl hradit poplatky za pozemek a hřbitovní služby. Vlastník pomníku hradí veškeré opravy, rovnání pomníku nebo kamenické práce.

Pokud se rodina nedohodne a poplatky za hrobové místo nikdo nehradí, jedná se o porušení nájemní smlouvy. Správce hřbitova má povinnost zaslat písemnou výzvu k úhradě s náhradním termínem splatnosti na poslední známou adresu. Není-li dluh uhrazen do tří měsíců od doručení výzvy, provozovatel pohřebiště má právo od nájemní smlouvy odstoupit a hrobové místo zaniká. Náhrobek může být po zákonných lhůtách prohlášen za opuštěný a pozemek nabídnut novému nájemci.