Děti by už od 6 let měly znát výši příjmů a výdajů rodiny a podílet se na finančních rozhodnutích

To potvrzuje i teorie sebeurčení psychologů Edwarda Deciho a Richarda Ryana. Podle nich si děti, které dostanou prostor rozhodovat samy, budují nejen praktické dovednosti, ale i motivaci chovat se odpovědně. Samy se tak naučí nést důsledky svých voleb.

Co všechno by děti v 6 letech měly vědět

Někteří odborníci doporučují, aby děti už kolem šesti let měly přiměřenou představu o tom, jaké jsou příjmy a výdaje rodiny, byť ne nutně jejich přesná výše. Už mladším školákům mohou přiměřeně jejich věku vysvětlit, z čeho rodina žije, jaké má příjmy a výdaje a zapojit je do jednoduchých rozhodnutí o rodinném rozpočtu. Ne všichni odborníci na dětské finance se ale shodnou, kolik informací dítěti vlastně poskytnout. Americký novinář a autor knih o rodinných financích Ron Lieber prosazuje maximální otevřenost vůči dětem. Sám upřesnil, že to neznamená ukazovat předškolákovi výplatní pásku, ale už od raného věku ho zapojovat do rozhodování podobně jako dospělého.

Malé dítě si neumí spojit velké číslo s náklady na bydlení, jídlo nebo pojištění. Může si pak myslet, že má rodina hodně peněz, nebo si naopak dělat zbytečné starosti. Finanční autorka Beth Kobliner proto radí, aby rodiče dítěti neříkali přesnou částku, ale spíš mu řekli, jestli si rodina vydělává víc, míň, nebo podobně jako průměrná rodina v zemi.

Kolem šesti let lze dítěti vysvětlovat, že rodinné peníze nejsou neomezené, a dát mu malý prostor rozhodovat o vlastní předem stanovené částce. Například o tom, co si koupí za vlastní kapesné. Podle irského listu Irish Times děti totiž už v 6 nebo 7 letech dokážou pochopit, kolik rodina utratí třeba za nákup potravin, a jak velkou část tato částka tvoří vzhledem k příjmu.

Samostatný nákup je pro dítě první krok k pochopení hodnoty peněz , ...

Zakladatelka investičního fondu Inspired Capital Alexa von Tobel zase rodičům radí, aby dítěti u regálu v obchodě ukázali cenovku a řekli, kolik věc stojí a že na ni rodina teď nemá peníze, ale že si na ni mohou společně našetřit. Dítě si tak abstraktní číslo spojí s konkrétní věcí, kterou si přeje.

Méně časté kapesné

Čeští žáci, kterým rodiče dávali kapesné jednou měsíčně, dosáhli v testu finanční gramotnosti mnohem více bodů než ti, kteří dostávali kapesné denně. Méně časté a pravidelné kapesné pomáhá dítěti naučit se plánovat a šetřit, zatímco častější drobné vedou spíš k impulzivnímu utrácení. Důležité je i to, zda je kapesné přirozenou součástí fungování rodiny.

Vývojová psycholožka Aletha Solter doporučuje nechat děti podílet se na chodu domácnosti bez slibu kapesného, tedy neplatit jim za uklizený pokoj nebo prostřený stůl. Podle ní totiž děti, které jsou za domácí práce placené, přestanou pomáhat, jakmile mají jiný zdroj peněz, například z brigád nebo od prarodičů k Vánocům. Podle Solter se děti mají na chodu domácnosti podílet přirozeně, nikoli kvůli finanční odměně.

Konzultantka finančního vzdělávání Veronika Kalátová radí zapojovat děti do hospodaření rodiny postupně. Konkrétně kolem jedenáctého roku už dokážou srovnat konkrétní náklady, třeba na kroužky nebo mobilní tarif.

Podle stejné analýzy PISA časté rozhovory o tom, jak kapesné použít, vedly spíš k horším výsledkům. Naopak širší rozhovory o rodinném rozpočtu a ekonomických tématech jsou spojovány s lepšími výsledky, třeba i v souvislosti s rodinným rozpočtem. Konkrétní částky se ale mezi rodinami liší. V českých rodinách dostává kapesné 8 z 10 dětí, v průměru 700 Kč měsíčně. U teenagerů pak částky rostou: podle průzkumu Creditas Bank dostávají středoškoláci v průměru přes 1 050 Kč měsíčně.

Počítání kapesného učí děti plánovat a šetřit , ...

Jak děti naučit s penězi nakládat

Rodiče a učitelé jako doplněk k reálné zkušenosti s penězi často doporučují i deskové hry. Existují varianty pro mladší děti, ve kterých se děti učí počítat mince a rozeznávat hodnotu peněz.

Cílem celého snažení je dítě naučit přístupu, který mu vydrží až do dospělosti. Americká finanční expertka Neale Godfrey vysvětluje, že finanční gramotnost je rodinný předmět. Děti se ho učí pozorováním rodičů. Podle ní stačí drobné situace, z nichž se dítě poučí: když dítě dostane peníze k narozeninám, stačí se ho zeptat, jestli si peníze rozdělí mezi spoření a útratu. Díky tomu si dítě uvědomí, že má k dispozici omezenou částku, a nebude pak sahat po všem, co v obchodě uvidí.

Důležité je, aby rodiče dokázali trochu polevit a nechali děti převzít odpovědnost. Ať si rodina zvolí jakoukoli míru otevřenosti, je důležité myslet na to, že dítě potřebuje prostor rozhodovat samo za sebe a čas od času se splést. Rodiče, kteří to zvládnou, dávají dětem lepší start do dospělosti než ti, kteří jim předem určují, jak mají s penězi nakládat.