Zapomenuté chutě z dětství. Toto jídlo znovu ožívá na českých talířích. Mladí se ho nemůžou nabažit

Zatímco se generace mění a způsoby stravování s nimi, některé pokrmy si znovu nacházejí cestu k talířům i srdcím. Nejen díky nostalgii, ale proto, že i mladí dnes hledají chuť, která dává smysl. Poctivou, jednoduchou, a přitom překvapivě aktuální. Právě takové jídlo si teď získává pozornost nové generace.

Bramborové placky s cibulkou a smetanou. , ...

Placky, které zachraňovaly chudé

Bramborové placky se v české kuchyni objevují už od 18. století, kdy se na našem území rozšířily brambory coby dostupná a levná surovina. Byly oblíbené především na venkově, kde se z mála muselo vytvořit co nejvíc. Těsto se skládalo z vařených brambor, mouky a špetky soli. To bylo vše, co bylo třeba. Placky se pekly nasucho na plotně, později smažily na sádle nebo másle. Daly se tak třeba i zužitkovat zbylé brambory z předešlého dne a nemuselo se nic vyhazovat.

Během válek a poválečných let se placky staly jedním z nejrozšířenějších jídel. Šlo o rychlé a levné jídlo ze suroviny, která se na venkově běžně pěstovala na každé zahradě. Lidé se je navíc naučili jíst nebo připravit na mnoho způsobů. Jedly se tak na sladko, na slano, se zelím, s opečenou cibulkou, ale i s mákem, povidly či marmeládou. Variace a chutě se odvíjely i od kraje nebo od zvyklostí v dané rodině. Tuto všestrannost lidé ocení i dnes, a možná právě proto se podobné recepty opět vrací na výsluní.

Když se retro stává trendem

Návrat bramborových placek je součástí širšího trendu. Moderní gastronomie se přestala stydět za jednoduchá jídla. To, co dřív patřilo k „chudé kuchyni“, dnes nachází místo i v bistrech a restauracích. Mladí lidé, kteří si prošli érou fastfoodů a dovážených polotovarů, hledají autentičnost. Zajímá je, odkud jídlo pochází, jaký má příběh, a hlavně jak chutná bez zbytečné chemie.

Není proto divu, že na sociálních sítích roste zájem o domácí recepty po babičce. Bramborové placky se objevují v modernějších verzích, například s pečenou červenou cibulí a kozím sýrem, nebo s uzeným tempehem jako veganská verze. Na trhu se objevují i food trucky, které nabízejí placky na sádle s domácím kysaným zelím a s uzeným. Ze zapomenuté přílohy se stává plnohodnotné jídlo, které zaujme i mladší generace.

Placky lze jíst na slano i na sladko. , ...

Placky, lokše, nebo bramboráky?

Bramborové placky si lidé často pletou s bramboráky nebo lokšemi. Každý z těchto zmíněných pokrmů je ale trochu jiný, i když vstupní surovina je stejná.

Bramborové placky se připravují z vařených brambor, které se smíchají s hladkou moukou a špetkou soli. Těsto je vláčné a dá se dobře tvarovat. Placky se vyvalují a pečou nasucho nebo na tuku. V některých krajích se do těsta přidává i trocha škvařeného sádla nebo uškvařená cibulka, jinde se placky plní, třeba právě kysaným zelím.

Lokše jsou tradiční jídlo hlavně na Slovensku a v některých částech Moravy. Od bramborových placek se liší jemnějším těstem a způsobem přípravy. Jsou tenčí, pružnější a pečou se zásadně nasucho. Často se podávají k husímu nebo kachnímu masu, ale i nasladko pomazané máslem, posypané cukrem či mákem.

Bramboráky (neboli cmunda) jsou zase trochu jiné. Připravují se ze syrových strouhaných brambor, přidává se do nich česnek, majoránka, někdy vejce a cibule. Smaží se na oleji nebo sádle a mají zcela jinou konzistenci i chuť. Zatímco placky a lokše jsou jemnější, bramboráky jsou výrazné, křupavé a mastnější.

Recepty, které se dědí

Možná i vy máte v rodině sešit s ručně psanými recepty, kde se bramborové placky objevují mezi bábovkou a svíčkovou. U některých receptů bývá poznámka „nedávat moc mouky, jinak ztvrdnou“, u jiných se zase objevují krajové zvláštnosti. Třeba placka se škvarky uvnitř.

Přesně v tomhle je síla tradiční kuchyně. Nejde jen o suroviny nebo technologii. Je to součást vzpomínek. Vůně placek pečených na sporáku, ruce poprášené moukou, čekání, až se první otočí, to všechno zůstává zapsané v paměti. A možná právě proto se k nim mladší generace tak ráda vrací.