Ne každé sklo patří do trouby. To bez označení může prasknout ještě dřív, než se jídlo upeče
Trouba bývá královnou kuchyně. Peče, zapéká, hřeje – dokud jí do cesty nepřijde něco, co tam vůbec nepatří. Většina lidí se přitom ani nezamýšlí nad tím, z čeho je jejich zapékací mísa nebo forma. Sklo jako sklo, řeknete si. Jenže právě na tom, co vložíte dovnitř, může stát nejen výsledek, ale i vaše zdraví.
Trouba snese hodně, teploty přes dvě stě stupňů, zapečený tuk i každodenní provoz. Jenže ne všechny materiály, které do ní vkládáme, zvládnou totéž. Sklo, plast nebo papír se chovají jinak, než si většina lidí myslí. A právě to je důvod, proč každoročně vznikají stovky drobných nehod, prasklin, zápachů nebo zbytků, které v troubě zůstávají i dlouho poté, co se zdánlivě nic nestalo.
Zvolte materiál vhodný do trouby.
, ...
|
Materiál je důležitý
Trouba je v kuchyni jedním z nejvytíženějších spotřebičů. Peče, zapéká i ohřívá pomocí sálavého a proudícího tepla, které se šíří vzduchem a stěnami nádoby. Právě proto hraje výběr materiálu klíčovou roli. Každý z nich vede teplo jinak, jinak na něj reaguje a může ovlivnit nejen výsledek, ale i samotný provoz trouby. Sklo, plast, papír i kov mají své limity, a vyplatí se vědět, kde přesně leží.
Sklo
Ne každé sklo je žáruvzdorné. V regálech často vypadají všechny misky stejně, jen některé z nich v troubě prasknou během pár minut. Důvod je prostý, běžné sklo (např. sodnovápenaté) neodolá teplotním šokům. Když ho vyndáte z lednice a vložíte rovnou do rozehřáté trouby, vzniká napětí, které sklo jednoduše roztrhne.
Naopak borosilikátové sklo (např. Simax, Pyrex) má jinou strukturu, odolá až 300 °C, neroztahuje se tak rychle a zvládá i náhlé změny teploty. Pokud na nádobě chybí označení „vhodné do trouby“, nepatří do ní. Ať vypadá jakkoli bytelně.
Plast
U plastu je to jasné,
většina lidí by ho do trouby stejně nedala. Jenže problém nastává
u kombinovaných nádob, které mají plastová víka nebo
úchyty. Ty se mohou při teplotách nad 100 °C deformovat, uvolňovat
mikročástice a zanechávat v troubě zbytky, které později zapáchají.
Podle Státního zdravotního ústavu se při přehřátí
plastů uvolňují látky, které mohou v malém množství přecházet do
jídla. Nejde o katastrofu, ale o důvod, proč se i „malá chyba“ při
pečení nevyplácí opakovat.
Papír
Dalším překvapením bývá obyčejný papír. Někteří lidé kupodivu nahrazují pečicí papír kancelářským, zvlášť když doma nic jiného nemají. Jenže bělený papír obsahuje zbytky chloru a lepidel, které se při zahřátí mohou uvolnit do vzduchu. Kromě toho se může začít kroutit, hnědnout nebo rovnou hořet. Bezpečný pečicí papír má silikonovou úpravu a snese teploty kolem 220 °C. Pokud papír tmavne už po pár minutách, znamená to, že do trouby nepatří.
Kov
Při pečení v kovových formách si málokdo uvědomí, že hliník může reagovat s kyselými potravinami. Lasagne, rajčatová omáčka nebo citronový koláč pak mohou mít kovovou pachuť. Dlouhodobě poškozený povrch navíc uvolňuje mikročástice, které zůstávají v troubě a při dalším pečení mění barvu i vůni pokrmů. Bezpečnější volbou je nerez nebo smalt, které se nedeformují a neovlivňují chuť jídla.
Jak poznat bezpečnou nádobu
Ideální pro pečení jsou nádoby z materiálů, které odolají vysoké teplotě, vedou teplo rovnoměrně a neuvolňují žádné škodlivé látky. Mezi nejbezpečnější patří:
- borosilikátové sklo – snáší teplotní šoky a vydrží až 300 °C
- tvrzené sklo – vhodné pro rovnoměrné pečení a snadné čištění
- smaltované nádoby – dobře akumulují teplo a neovlivňují chuť pokrmu
- nerezová ocel – stabilní, hygienická a dlouhodobě odolná
- litina – ideální pro delší pečení, udržuje teplo i po vypnutí trouby
Vždy platí jednoduché pravidlo, pokud nádoba nemá jasné označení „vhodné do trouby“ nebo symbol trouby, raději ji tam vůbec nedávejte. Většina nehod vzniká právě tehdy, když člověk „jen jednou zkusí“ a má pocit, že se nic nestane.
Používejte pouze pečící papír.
, ...
|
Když už se stane nehoda
Pokud v troubě praskne sklo nebo zůstanou zbytky plastu, nechte ji nejprve zcela vychladnout. Poté odstraňte zbytky mechanicky a použijte jemný čisticí prostředek bez abrazivních částic. Nikdy se je nesnažte „vypálit“ na vyšší teplotu, výpary mohou být zdraví škodlivé a poškodit vnitřní povrch trouby. Poškozené plechy či rošty se vyplatí vyměnit, protože zbytky materiálu se mohou při každém dalším pečení znovu zahřívat a uvolňovat pachy.
Bezpečné pečení není jen o tom, co dáváme dovnitř, ale i v čem to pečeme. Někdy totiž rozdíl mezi zdravým jídlem a toxickým výparem tvoří pár milimetrů skla nebo plastu. Stačí chvíle nepozornosti a z běžného vaření je problém, který nejde přehlédnout.
