Rodiče převedli na dceru byt, aby jí zajistili dobrý vstup do života. Špatná smlouva zařídila, že dcera o byt do 5 let vlastní vinou přišla

Právě zde ale číhá potenciální nebezpečí. Pokud rodiče svému dítěti darují vlastní byt, ve kterém chtějí i nadále žít, mohou se snadno ocitnout na ulici. Dcera či syn se v tuto chvíli stávají oficiálním a jediným majitelem nemovitosti a mohou si s ní nakládat po svém. A stejně tak s ní mohou v případě dluhů nakládat i exekutoři. Podobnému darování by tak mělo vždy předcházet sezení u právníka, který navrhne “pojistky” a poskytne rodičům odborný náhled na možná rizika. 

„Znám případ, kdy rodiče darovali dceři byt a vůbec je nenapadlo, že by o něj někdy mohla přijít. Dcera se ale později zadlužila a rodiče zjistili, že skutečnost, že byt původně patřil jim a měl zůstat v rodině, už nikoho nezajímá. Kdyby si při darování nechali poradit od právníka a nastavili si odpovídající pojistky, mohli být v úplně jiné situaci,“ popsal jeden z diskutujících na Redditu.

Přepisem vlastnictví rodiče ztrácejí kontrolu nad bytem

Lidé mívají naivní představy o tom, že když dětem darují byt, zůstane z něj jakýsi “rodinný majetek”. Myslí si, že budou mít i nadále hlavní slovo při rozhodování o osudu nemovitosti, nebo že v něm budou mít nárok žít bez problémů až do konce života. Jakmile ale katastr přepíše vlastnické právo na dceru či syna, je byt právně pouze jejich. Pokud nebyla sjednána žádná omezení, mohou se svým majetkem následně nakládat podle svého. Mohou ho prodat za jakoukoliv cenu, darovat, zastavit do hypotéky a podobně. Pokud se navíc potomek dostane do spirály dluhů, byt bude zajímat i exekutory. 

Před darováním nemovitosti dětem by si rodiče měli položit zásadní otázku: „Bude mi opravdu jedno, co s tím bytem udělá?”. Pokud zní odpověď ne, je lepší řešit celou situaci jinak než úplným darováním. Jindy zase stačí sjednat příslušná práva a nechat je zapsat do katastru nemovitostí.

Přepis bytu na děti by si měli rodiče dobře promyslet , ...

Nejúčinnější obrana? Zákaz zcizení a zatížení jako věcné právo

Chtějí-li rodiče nemovitost ochránit, mají hned několik možností. Tou první je takzvaný zákaz zcizení a zatížení, § 1761 občanského zákoníku. To znamená, že potomek nemůže byt bez vědomí rodičů prodat ani jej zatížit hypotékou. Někdy se stává, že rodina tyto “zákazy” sepíše jen do darovací smlouvy. Smlouva je však platná pouze pro obdarovaného. Pokud by se například dcera rozhodla byt i přes zákaz prodat třetí osobě, ta už si může s nemovitostí dělat co chce a rodiče musí škody vymáhat po dceři. 

Silnější ochranu poskytuje sjednání zákazu jako věcného práva a jeho následný zápis do katastru nemovitostí. Celá věc se sjednává jako “věcné právo” a podává se k ní oficiální návrh na vklad přímo na úřadě. Jakmile je tento zákaz v katastru zapsán, úřad případné pokusy o prodej, darování nebo zastavení bez souhlasu rodičů zamítne. 

Zákaz zcizení a zatížení ale nelze stanovit na dobu neomezenou. Zákon totiž vyžaduje, že musí být sjednán na určitou a přiměřenou dobu. Musí také sledovat obhajitelný zájem. V praxi to vypadá tak, že dítě například nemůže s bytem svévolně nakládat po dobu 20 let, nebo do dovršení 30 let věku a podobně. 

Další důležité pojistky a podmínky

Kromě zákazu zcizení existují i další nástroje. Lidé si je ale často pletou a ve finále tak narazí na nedostatek znalostí a vznikají nepříjemné neshody. Mezi nejběžnější z nich patří právo doživotního užívání. Jde o věcné břemeno, které zaručuje, že rodiče mohou v dané nemovitosti bydlet až do smrti. Tento nástroj ale samotnému prodeji nezabrání. Nový majitel by však rodiče vystěhovat nesměl.

Dále je tu právo předkupní. To zaručí rodičům, že pokud se dcera či syn rozhodnou byt prodat, musí ho nejprve nabídnout jim. Vedle předkupního práva existuje ještě právo zpětné koupě, díky kterému dostanou byt zpět za předem stanovených podmínek. 

V neposlední řadě je zde ještě mýtus o “odvolání daru”. Rodiče si ale nemohou jen tak říct, že se dcera chová nezodpovědně a oni si tedy berou byt zpět. Občanský zákoník umožňuje odvolat dar pouze ve dvou případech. Tím prvním je situace, kdy je dárce v nouzi a nemá například kde bydlet ani peníze na základní životní potřeby. Druhou situaci popisuje zákon jako “nevděk”, přičemž toto odvolání lze aplikovat ve chvíli, kdy obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti hrubě ublížil a porušil dobré mravy. Je-li však dítě pouze nerozvážné, dar není možné odvolat.