Pauza na oběd nepatří do pracovní doby. Pokud chcete dostat celou výplatu, musíte v práci zůstat o 30 minut déle
Pracovní doba je podle definice Portálu veřejné správy doba, ve které je zaměstnanec povinen vykonávat práci pro zaměstnavatele. Zahrnuje přitom dobu směny a práci přesčas. Jenže otázkou zůstává, jak je to s pauzou na oběd a dalšími přestávkami. Některé se totiž do pracovní doby započítávají a další nikoli.
„Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku pracovní doby tím, že neposkytne zaměstnancům přestávku v práci na jídlo a oddech nebo bezpečnostní přestávku. Za tento přestupek lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč,“ píše se v § 15 zákona č. 251/2005 Sb., tedy zákona o inspekci práce. Zaměstnavatelé by tedy neměli tuto svou povinnost podceňovat. Některé přestávky se každopádně nezapočítávají do pracovní doby, zatímco jiné ano. Za které přestávky tedy dostanete zaplaceno a za které nikoli?
Přestávka na jídlo a oddech
Podle zákona musí být zaměstnanec přestávku na jídlo a oddech maximálně po 6 hodinách nepřetržité práce. Trvat by přitom měla nejméně 30 minut. U mladistvých zaměstnanců ovšem musí taková pauza nastat už minimálně po 4,5 hodinách. Ve skutečnosti bývá někdy tahle přestávka kratší, protože může být rozdělena na několik částí. Pak ale musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) uvádí, že příliš krátké úseky přestávek v práci by mohly představovat zneužití práva ze strany zaměstnavatele. Ze zákona navíc vyplývá, že se přestávky na jídlo a oddech neposkytují na začátku a konci pracovní doby. Do pracovní doby se však nezapočítávají, takže nejsou placené. Existují ovšem případy, kdy se přestávka jako pracovní doba naopak bere.
Kdy se přestávka v práci započítává?
Zákon č. 262/2006 Sb., tedy zákoník práce počítá s tím, že některé práce nemohou být přerušeny, takže standardní přestávka na oběd či oddech při nich nepřipadá v úvahu. Zaměstnavatel ji proto zaměstnancům zajistit nemusí. Musí ovšem zabezpečit, aby jim byla zajištěna přiměřená doba na jídlo a oddech i bez přerušení provozu nebo práce. Tato výjimka má jeden důležitý důsledek.
Pokud totiž práci nelze přerušit, přiměřená doba na jídlo a oddech se do pracovní doby započítává. V těchto případech tedy zaměstnanec bere peníze i za dobu přestávky. Jakých prací se to týká? Takových, kde by zastavení činnosti způsobilo havárii, ohrozilo lidské životy, případně těch, kde není možné pracovníka vystřídat. Ovšem pozor! Platí, že přestávka na jídlo a oddech musí být vždy poskytnuta mladistvému zaměstnanci.
Jak je to s bezpečnostními přestávkami?
Bezpečnostní přestávky jsou specifickým typem pauzy v práci. Zaměstnanec na ně má nárok podle zvláštních předpisů, a to dle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., které stanovuje podmínky ochrany zdraví při práci. Podle něj se bezpečnostní přestávky týkají práce s rizikovými faktory. Reálně se jedná o chemické faktory, prach, fyzickou a psychickou zátěž, zrakovou zátěž nebo biologické činitele. Tyto přestávky se do pracovní doby počítají.
Dle nařízení vlády č. 168/2002 Sb. se přitom týkají i provozu silniční dopravy, tedy logistiky, kde aktuálně chybí desítky tisíc řidičů. „Po 4,5 hod. řízení musí mít řidič nepřerušenou přestávku nejméně 45 minut, pokud mu nezačíná doba odpočinku. Tato přestávka může být nahrazena přestávkou v délce nejméně 15 minut, po níž následuje přestávka v délce nejméně 30 minut (v tomto pořadí!),“ uvádí Ministerstvo dopravy (MD).
Řidiči z povolání, tedy řidiči autobusů a dálkové dopravy přestávku skutečně potřebují z důvodu zajištění bezpečnosti silničního provozu. Důraz na pozornost a vysoká zodpovědnost u některých těchto zaměstnanců ostatně vyvolávají chronickou únavu. Tahle práce navíc může mít negativní dopad na rodinný život.





Sledovat v Google Zprávách














































