Nejhorší vánoční zvyk, který Češi berou vážně. V zahraničí si myslí, že je to špatný vtip
Každoročně se v adventním čase navracíme k tradicím a zvykům, které jsou po staletí neodmyslitelnou součástí Vánoc. Předávají se z generace na generaci a dokreslují tu pravou sváteční atmosféru. Jenže zatímco v nás vyvolávají pocity klidu a nostalgie, cizinci je často vnímají jako bizarní představení nebo hodně nepovedený vtip.
S dodržováním alespoň některého z plejády vánočních zvyků se setkáváme ve většině českých domácností. Některé zvyky jsou známější a dodržuje je téměř každý, jiné jsou naopak méně obvyklé a pustí se do nich pouze zapálení milovníci tradic a českého folklóru. V obou kategoriích se ale najdou takové, nad kterými lidé ze zahraničí jen nevěřícně kroutí hlavou.
Vana jako provizorní jatka
Jedním z takových zvyků je koupě živého kapra, následné uchovávání v napuštěné vaně, zabití a konzumace. Právě kapr je považován za symbol hojnosti, v zimě byl navíc i v minulosti na rozdíl od jiných druhů masa snadno dostupný. Když k tomu navíc připočteme kapří šupinu na prostřeném stole, která má zajistit finanční hojnost a dodnes se ukrývá pod talíři mnoha strávníků, dostaneme jeden z nejtradičnějších vánočních zvyků.
A zároveň jednu z největších podivností pro cizince. Ti se pozastavují nejen nad možností koupě živé ryby, která v Česku není běžně dostupná, ale také nad rituálem umístění do vany a samotným usmrcením v domácích podmínkách. Na to ostatně v minulosti poukazovaly také zahraniční organizace na ochranu zvířat. Tradice je ale tradice, a tak i letos přistane na řadě svátečních tabulí čerstvý kapřík s porcí bramborového salátu.
Opovaž se vstát
Také další zvyk, nad kterým se cizinci podivují, je spojený se štědrovečerní večeří. Tak schválně, slyšeli jste už o tom, že se od štědrovečerní večeře nesmí vstávat? Podle pověry totiž člověk, který toto nepsané pravidlo poruší, bude napřesrok u stolu chybět – do dalších Vánoc totiž zemře. Právě hrozba smrti při vzdálení se od stolu působí na cizince obzvlášť znepokojivě.
V minulosti se okolo stolu dokonce omotával řetěz, aby si rodina zajistila soudržnost i do dalšího roku. Dnes už se sice ve většině domácností řetěz neomotává, od stolu se ale pořád na mnoha místech nevstává. Kromě nervózních úsměvů při myšlence nad nevyřčenou hrozbou, přináší tento zvyk také komické situace – třeba když se některému z účastníků svátečního veselí začne chtít uprostřed večeře na toaletu, ale podle starodávné tradice nesmí vstát.
Nebezpečná vánoční magie
Některé rodiny se k této tradici uchylují ještě před večeří, jiné naopak až po ní při čekání na Ježíška. Ať už je pořadí jakékoliv, lití olova je dalším z typických českých vánočních zvyků. Zatímco lidé ze zahraničí v něm spatřují riskantní experiment, členové českých domácností ho vnímají jako nevinnou zábavu a pomyslnou věštbu toho, co je v dalším roce čeká.
Prapodivné tvary mohou být symbolem budoucího spokojeného života, štěstí a hojnosti, nebo naopak ztrát. Pro našince tradiční zvyk, pro cizince naopak zbytečné hazardování se zdravím v případě úrazu a další kolonka na pomyslném seznamu podivností českých Vánoc.
V zahraničí hrozí snězení kočkou
Přestože se návštěvy ze zahraničí českým zvykům podivují, pravdou zůstává, že téměř každá země má své tradice, nad kterými cizinci kroutí hlavou. Třeba na Islandu se traduje, že musí každý dostat něco nového na sebe, jinak hrozí, že ho sní vánoční kočka. Na Ukrajině zase věší na vánoční stromeček umělé pavučiny a pavouky, kteří jim mají zajistit štěstí do dalšího roku.
Ať už tedy svou vanu na pár hodin propůjčujete novému nájemníkovi v kabátku posetém šupinami, sedíte u stolu jako přikovaní, nebo vyhlížíte svou budoucnost v prapodivných tvarech z olova, pro cizince budete za podivíny. Co ale na tom. To nejdůležitější je, abyste Vánoce prožili ve zdraví, klidu a pohodě.





















































