Kvíz: Rozumíte těmto moravským slovům? Pražáci z nich šílí, nejradši by je zakázali

Obecně lze nářečí na území České republiky rozdělit do několika větších skupin. Českou skupinu zastupují nářečí západočeská, středočeská a východočeská. Moravskou větev tvoří hanácké, moravskoslovenské, valašské a slovácké nářečí. Každé z nich má svá specifika v podobě výslovnosti, slovní zásoby, někdy se můžete setkat také s jemnými odlišnostmi v gramatice. Například v moravských regionech mohou takzvaní „přespolní“ lidé narazit na výrazy, u nichž nemusí na první poslech odhalit jejich skutečný význam.

Když čeština mluví více jazyky

Morava má z jazykového hlediska za sebou poměrně dlouhou historii. Od nepaměti byla křižovatkou obchodních cest, z čehož pramenil nejen finanční, ale také kulturní zisk. Mísily se tu různé kultury, zvyklosti a jazyky. V období Habsburské monarchie tu byl cítit velmi silný německý vliv, regiony v sousedství Slovenska a Polska si později zase přidaly do svých slovníků slova inspirovaná tamějšími jazyky. Mnoho „moravských“ slov má svůj původ ve slovenštině, maďarštině či polštině. Například na Těšínsku a jeho okolí se dodnes mluví takzvaně po naszymu (čtěte po našimu), což je dialekt míchající převážně češtinu a polštinu. Prosakují do něj ovšem také vlivy slovenského a německého jazyka.

Moravské nářečí není jen slivovica

Od českých nářečí se ta moravská liší v mnoha rovinách. Tou první, které si člověk zřejmě ihned všimne, je odlišná melodie řeči. Moravské nářečí (zvlášť na jihu Moravy) působí měkčeji, zatímco ve Slezku je tvrdší, kratší a údernější. Jistě vám vytane na mysli okřídlené tvrzení, že „Ostravaci mluvi kratce“.

Z hlediska slovní zásoby lze najít opravdu velké odlišnosti, mnohým moravským slovům sousedé z Čech skutečně nemusí rozumět, případně budou potřebovat silný větný kontext, aby význam slova správně odvodili. Typickým příkladem může být pokyn „prosím, rožni“, což na Moravě značí výzvu k rozsvícení světla. V Čechách by kde kdo mohl nabýt dojmu, že se mluví o rožnění masa či grilovačce.

V Brně šalina, v Čechách tramvaj. , ...

Pro další příklady nemusíme chodit daleko. Věčné debaty určitě vzbuzuje šufánek, který je v Čechách znám jako naběračka, nebo móres, který na Moravě značí zvyklosti, způsoby chování. Strouhátko zas ve Slezsku neznamená struhadlo na sýr, ale ořezávátko na tužky. Pravděpodobně nejznámější bude slovo šalina, u kterého dnes kdekdo ví, že tak v Brně označují tramvaj.

Ukázka „česko-moravského slovníku“ 

• šalina – tramvaj (zejména v Brně; slovo má původ v německém Elektrische Linie)
• ogara – chlapec, kluk
• štrample – dětské punčochy
• šufánek – naběračka
• šmakovat – chutnat
• haluz – větev
• hokna – práce (z brněnského hantecu)
• včil – právě teď
• brutvan – pekáč
• kredenc – kuchyňská skříňka

Vyzkoušejte si náš kvíz

Ať už v rámci naší vlasti bydlíte kdekoli, zkuste si projít otázky v našem testu a prověřit tak své znalosti nářečí z různých koutů Česka. Uvidíte, jestli byste se „domluvili“. Správné odpovědi najdete jako vždy na konci článku.

1. Co znamená šufánek?

a) kovová lžíce na polévku
b) naběračka
c) hrníček

2. Když vám někdo řekne, že přijede šalinou, jaký dopravní prostředek má na mysli?

a) tramvaj
b) autobus
c) vlak

3. Cérka je:

a) učitelka
b) švadlena
c) dívka

4. Co si představíte pod slovem haluz?

a) strom
b) větev
c) kořen

5. Pokud vám na Moravě řeknou, abyste rožli, co uděláte?

a) otevřu okno
b) zavřu dveře
c) rozsvítím světlo

6. Slovo dekl znamená:

a) poklop, víko
b) studna
c) židle

Správné odpovědi:

1. B, 2. A, 3. C, 4. B, 5. C, 6. A