Kontroly teď snadno odhalí, že neplatíte koncesionářské poplatky a účet přijde zpětně

Spousta lidí má ještě pořád pocit, že se jich koncesionářské poplatky netýkají, když nevlastní klasickou televizi nebo rádio. To už ale není pravda. Dnes stačí mít jakékoliv zařízení, které může signál přijímat – tablet, notebook, nebo třeba jen chytrý telefon. A kontrola? Ta probíhá netradičním způsobem. Veřejnoprávní instituce ČT a ČRo nečekají, jestli se k placení sami přihlásíte, nebo ne. Dokážou si to dohledat.

Tohle vás může prozradit

Při kontrole kdo poplatky opravdu platí jedou Česká televize i Český rozhlas podle jednoduchého principu. Předpokládají, že kde je odběr elektrické energie, tam by měl potenciálně být i nějaký přijímač. Pokud je tedy odběrné místo elektřiny vedeno na vaše jméno, dejte si pozor. Ten, kdo v takovou chvíli není zároveň vedený jako plátce koncesionářských poplatků, může být systémem vyhodnocený jako neplatič.

Stačí mít doma zařízení, na kterém si teoreticky můžete vysílání pustit , ...

Jak to ale vlastně v praxi funguje? Pokud se data v databázi odběrných míst zkříží s daty plátců poplatků za televizi a rozhlas, neměl by se objevit žádný nesoulad. Pokud se ale zkřížením v systému zobrazí jména, která poplatky neplatí, může těmto lidem dorazit výzva k doložení informací.

Nejde ale jen o nějaký informativní dopis nebo e-mail. V takovou chvíli jde o oficiální žádost, která má stanovenou lhůtu na vyřízení. V té musíte reagovat a poskytnout informace, které se po vás žádají. V opačném případě může proces narůst do úplně jiných rozměrů.

Co po vás budou chtít?

Když už vám taková výzva přijde, věnujte jí tedy pozornost. Většinou chtějí doložit, že v domácnosti skutečně nemáte žádné zařízení, které by jakýmkoliv způsobem bylo schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání. Je třeba napsat čestné prohlášení, že televizi ani nic jiného prostě nemáte. 

Je jedno, jestli doma máte televize, poplatky nejspíš musíte platit i tak , ...

Nejzrádnější jsou případy, kdy lidé nevlastní televizi ani rádio, ale mají již zmíněný chytrý telefon nebo třeba počítač s internetovým připojením. To je totiž situace, ve které jste dřív poplatky platit nemuseli. V současné době je ale už účinný zákon, který říká, že se poplatek váže už jen na možnost přijímat vysílání jako takové.

Je tedy úplně jedno, jestli třeba na počítači reálně sledujete online vysílání České televize. Platíte už jen za to, že ho teoreticky sledovat můžete. A je to povinné.

Jaké jsou sankce?

Pokud spadáte mezi ty, kteří poplatky zatím neplatí, je dobré vědět, co vás může čekat. Když ČT a ČRo přijdou na to, že jste platit měli, ale neděláte to, mohou vám naúčtovat hned několik věcí. Mohou po vás chtít v prvé řadě doplatit všechno to, co jste jim nedali. Někdy i za několik měsíců či let. K tomu si ale mohou účtovat i přirážku za to, že jste porušili svou povinnost.

To, že je měsíční poplatek jinak relativně nízký, tak může při tomhle „zúčtování“ pěkně naskákat. Částky se mohou vyšplhat klidně i na několik tisíc korun – pokud jste situaci zanedbávali a veřejnoprávní instituce na to přijdou. I tady platí všemi známé: Neznalost zákona neomlouvá. Výmluvy, že jste o povinnosti nevěděli, většinou nefungují. Zaplatit budete muset tak jako tak.

Co se změnilo?

Kromě toho, že se v roce 2025 zpřísnila zmíněná pravidla pro definici toho, kdo je a není plátcem, se změnila i výše poplatků. Za televizní vysílání je to už 150 korun měsíčně, za to rozhlasové pak 55 korun měsíčně. Někteří tuhle změnu „zaspali“, a nezměnili si výši plateb, které jim každý měsíc odchází z účtu. I ti by si měli dát pozor, protože mohou být kvůli platbě v částečné výši považování za neplátce.

To nejdůležitější ale je nedělat „mrtvého brouka“ v případě, že jste teď zjistili, že platit máte, a neděláte to. Dobrovolně se k poplatkům přihlásit je vždy lepší, než čekat, až vás databáze vyhodnotí jako rizikového plátce. Systémy jsou na toto zjišťování už dnes totiž propracovanější než dřív – a nedají vám nic zadarmo.