Kvíz: Čeština z dob císaře pána. Tato slova používaly naše prababičky. Rozuměli byste jim?

Krása staré češtiny spočívá i v tom, že odráží každodenní realitu tehdejšího života. Tedy svět, kde dominoval řád, skromnost a formálnost. Mnohá dnes neznámá slova vznikla z praktických potřeb doby: označovala části domácnosti, nástroje, oděv nebo situace, které lidi dnes často už neznají. Mnohá slova byla převzatá z němčiny nebo latiny, a právě jazyková směs tehdejší monarchie dodává staré češtině unikátní zvuk.

Vývoj českého jazyka

Čeština, jak ji známe dnes, je výsledkem více než tisíciletého vývoje. Vznikla z praslovanštiny, kterou mluvily kmeny usazující se v oblasti Velké Moravy a Čech v 6. až 9. století. První písemné záznamy se objevují ve 12. a 13. století, kdy čeština začala pronikat do poznámek v latinských textech a postupně se dostala i do světské správy.

Zlomovým obdobím se stal počátek 15. století, kdy reformátor Jan Hus prosazoval pravopisné změny, které se staly základem dnešní češtiny, například zavedení háčků a čárek. Jeho cílem bylo, aby psaná čeština co nejvíce odpovídala mluvenému jazyku. Díky tomu se čeština začala více používat i mimo náboženský rámec, zejména v kronikách a literatuře.

V období po Bílé hoře však čeština zažívala ústup. Oficiálním jazykem byla němčina a čeština přežívala převážně na venkově. Oživení přišlo až s národním obrozením v 18. a 19. století, kdy jazykopisci jako Dobrovský nebo Jungmann usilovali o její znovuvzkříšení. Vytvářeli nová slova, nahrazovali německé výrazy a snažili se přiblížit češtinu úrovni jazyků tehdejší vzdělané Evropy.

Na přelomu 19. a 20. století, v době tzv. „císaře pána“, byla čeština opět v rozkvětu, ale stále silně ovlivněná němčinou. Germanismy jako šajn, špajz nebo šmirgl byly běžnou součástí mluvy a přežily až do dnešních nářečí. Zároveň se jazyk lišil podle společenské vrstvy – jinak mluvili měšťané, jinak venkované, jinak vojáci nebo hospodyně.

První známé věty v češtině se dochovaly ve formě glos na okraji latinských textů, často psaných mnichy. , ...

Zapomenutá slova z historie

Ztracená slova v sobě často nesou kulturní paměť a způsob tehdejšího uvažování. Výraz grunt označoval hospodářství, pořádek a pečlivost. Slovo šajn (z něm. Schein) znamená světlo, záři nebo zdání – v širším smyslu se může také používat pro vědomost, potuchu nebo dokonce pro peníze. Patronka mohla být nábojnicí i temperamentní ženou, záleželo na kontextu.

Další výrazy jako šminky, rajbovat nebo majstrštyk přežívají v některých nářečích, objevují se v lidové písni, ve filmech nebo jako stylizační prostředek v literatuře. Některé se dokonce vrátily do módy, například jako retro výraz ve světě marketingu a reklamy.

Jazyk prababiček nebyl jednotný – v různých regionech se mluvilo jinak. Na Hané zněla jiná čeština než v Podkrkonoší. I dnes najdeme ve starých denících, dopisech nebo kuchařkách výrazy, které potřebují vysvětlení. Často se jedná o slova s krásným zněním, dnes už však zapomenutá: rekeln, lafeta, špinka, kavalír…

Slova jako„rajbovat“ vznikla z praktických činností, které dnes z domácností téměř vymizely. , ...

Kvíz: Rozumíte slovům z dob monarchie?

Vyzkoušejte si, jak byste obstáli v konverzaci se svou prababičkou. Znáte význam těchto výrazů?

1. Co znamenalo slovo „špajz“?
a) truhla na šaty
b) spižírna
c) kuchyňský stůl
d) pokoj pro hosty

2. Když někdo „rajboval“ podlahu, co dělal?
a) tančil
b) drhnul
c) lakoval
d) kladl nové dlaždice

3. Co byla „patronka“?
a) malá pistole
b) kuchyňská nádoba
c) nábojnice
d) dívčí škola

4. Slovo „šajn“ v češtině nejčastěji znamenalo:
a) lesk, svit
b) šperk
c) vnější dojem
d) vůně parfému

5. Co znamenalo, když někdo udělal „majstrštyk“?
a) velkou chybu
b) mistrovské dílo
c) podvod
d) komický omyl

6. Když někdo měl „grunt“, co tím mohl mít na mysli?
a) velké dluhy
b) trvalý majetek nebo pořádek
c) sklep
d) povolení ke stavbě

7. Kdo byl „kavalír“?
a) hlídač stáje
b) vyučený řemeslník
c) galantní muž nebo doprovod dámy
d) vojenský bubeník

Odpovědi:

1 – b)

2 – b)

3 – c)

4 – a)

5 – b)

6 – b)

7 – c)