Zákon ukládá rodičům vyživovací povinnost déle, než čekají. Často musí živit dítě i dlouho po vysoké škole

Právě souvislost věku dítěte s vyživovací povinností je nejčastějším omylem rodičů. Občanský zákoník jasně popisuje, že věk dítěte sám o sobě nerozhoduje. Výživné tedy nekončí s plnoletostí, ani ve 25 nebo dokonce ve 30 letech. Žádná maximální věková hranice totiž neexistuje. Roz­hodující je pouze moment, od kterého má „dítě“ podmínky se začít živit samo. Povinnost platit výživné nejčastěji trvá kvůli tomu, že se potomek stále připravuje na své budoucí povolání nebo kvůli „neschop­nosti se sám ži­vit“. 

Ani ukončení vysoké nemusí znamenat konec 

Studium na univerzitě zpra­vidla značí, že se dítě na budoucí povolání stále připravuje, proto vůči němu mají ve většině případů rodiče vyživovací povinnost i v tomto období. Existu­jí však situa­ce, kdy tato finan­ční povinnost nezaniká ani ukončením nap­říklad bakalářského stu­dia. 

Doktorát může být důvodem trvání vyživovací povinnosti i pro třicátníky. , ...

Vyživovací povinnost může pokračovat, pokud:

Samotné pokračující studium ale nemusí být neprůstřelným důvodem, proč by měla vyživovací povinnost rodičů pokračovat. Studium musí být opodstatněné vůči budoucí kariéře a mělo by mít jasnou návaznost na již absolvovaný obor. V případě, že zletilé dítě studuje už několikátou školu a není před ním jasný profesní cíl, vyživovací povinnost může zaniknout.

Postižené dítě může být příjemcem výživ­ného po celý život 

Pokud je dítěti diagnostikováno těžké fyzické nebo psychické postižení, které omezuje výkon povolání a dítě se nebude schopno samo uživit, vyživovací povinnost může platit klidně navždy. Vážný zdravotní stav se považuje za důvod, který může způsobit, že vyživovací povinnost může vzniknout znovu. V situaci, kdy už je dítě ekonomicky aktivní a stará se bez problémů samo o sebe, ale pak například z důvodu nenadálého úrazu tuto schopnost ztratí, se může finanční povinnost rodiče vůči němu obnovit. Jedná se o takzvanou elasticitu vyživovací povinnosti. 

A co když rodiče nechtějí platit? 

Po dosažení 18 let si musí dítě nárok na výživné uplatňovat samo. Většinou to znamená pokusit se uplatnit nárok na výživné u soudu, kde je nutné podat návrh. Soud se pak situací dítěte podrobně zaobírá a zkoumá jak jeho majetkové poměry, tak majetkové poměry rodičů a další přidružená fakta. Dítě může nárok na výživné žádat dokonce zpětně, a to až 3 roky zpětně od zahájení soudního řízení. Jedná se však pouze o nové určení výživného nebo žádost o vyšší částku. 

Nejrychlejším a nejméně komplikovaným řešením je však dohoda mezi rodiči a jejich potomky. Dostat rodinnou situaci před soud by mělo být až krajním řešením. Většinou nastupuje tehdy, když rodič platit dále odmítá, nebo už nějakou dobu výživné dítěti nehradí. Pokud soud výživné přizná, to by pak mělo chodit na účet přímo zletilému dítěti, ne rodiči, který s penězi nakládal do jeho 18 let. 

Rozhodující fak­tory? Špatný vztah nebo sňatek 

V případě, že soud řeší návrh na výživné, může za některých okolností přihlédnout i k tomu, jaký má dítě s rodiči vztah. Samotná nálepka „špatný“ však většinou před spravedlností neobstojí. Řeší se důvody aktuálního nefunkčního vztahu i to, kdo nese jaký podíl „viny“. Jednotlivé okolnosti ale soud posuzuje vždy individu­álně. 

Pokud se navíc zletilé dítě rozhodne vstoupit do manželství, vyživovací povinnost může přejít na manžela či manželku. Takový vztah má totiž, co se týče vyživovací povinnosti, ze zákona přednost před rodiči.