Jak správně nastavit topení, abyste měli večer doma příjemné teplo. Termostat na pětce vám vytápění jen zbytečně prodraží
Příchod do chladného bytu či rodinného domu může svádět k okamžitému otočení termostatické hlavice na radiátoru na nejvyšší stupeň. Řada lidí se domnívá, že jde o nejrychlejší způsob, jak po návratu vyhřát domácnost.
Tento postup však zpravidla nepřináší požadovaný výsledek. Rychlost a účinnost vytápění se totiž odvíjí od výkonu celé topné soustavy, konstrukčních vlastností budovy a její tepelné setrvačnosti, důležitou roli hraje také správné umístění termostatu. Správné nastavení vytápění je v každém případě klíčové pro zajištění stabilního tepla již při návratu z práce, aniž by přitom docházelo ke zbytečnému přetápění celé nemovitosti. Pokud budete nastavení vytápění věnovat dostatečnou pozornost, můžete nejen ušetřit významné množství peněz, ale rovněž ve své domácnosti zajistit stabilní a příjemné vnitřní klima bez zbytečných teplotních výkyvů.
Proč nastavení topení na maximum může být spíše na škodu?
Pro pochopení celé problematiky je zásadní rozlišovat mezi dvěma hlavními typy regulace.
První z nich zajišťuje termostatická hlavice na radiátoru. Ta neustále monitoruje teplotu okolního vzduchu a na jejím základě otevírá, nebo naopak přivírá ventil, skrze který protéká ohřátá voda.
O druhý způsob regulace se stará pokojový termostat, který zpravidla dokáže ovládat celý zdroj vytápění (tedy například plynový kotel, tepelné čerpadlo nebo elektrokotel).
U obou typů regulace nicméně platí, že nastavení co nejvyšší teploty automaticky nezaručuje i rychlejší vytápění. Naopak může přispět ke zbytečnému navýšení nákladů, které se pojí s energiemi.
Proč mohou růst výdaje, aniž by se vytápění zrychlilo?
V případě termostatické hlavice je vysvětlení poměrně snadné: Jestliže ve vytápěných místnostech panuje výrazně nižší teplota, než jakou požadují členové domácnosti, tato hlavice již při běžném komfortním nastavení otevře ventil naplno. To znamená, že otočení na nejvyšší stupeň k dalšímu zvýšení průtoku nevede. Topná soustava bude hřát stejně intenzivně, avšak se zásadním háčkem: dostane pokyn pokračovat až do mnohem vyšší teploty, než kterou majitel reálně vyžaduje.
Právě tím mohou vznikat zbytečné výdaje, kterým lze přitom snadno předejít. U pokojového termostatu jsou dopady podobné, jen se liší způsob, jakým komunikuje se zdrojem tepla. Důležité je, že pokud jej nastavíte na výrazně vyšší teplotu, kotel ani v tomto případě nezačne topit rychleji či s větší intenzitou. Topná soustava bude pracovat na maximální výkon tak jako tak, jen tak bude činit nepřetržitě po výrazně delší dobu.
Jak připravit vytápění na návrat domů?
Zpravidla je vhodné nastavit topení s předstihem, nicméně pravdou je, že neexistuje žádný ideální čas pro všechny domácnosti. Konkrétní nastavení se totiž odvíjí od celé řady faktorů.
Zatímco například radiátory s teplovodním vytápěním dokážou reagovat poměrně rychle, podlahové vytápění je vhodné zapnout s výrazně větším časovým předstihem.
Orientačně platí, že v souvislosti s běžnými radiátory a plynovými kotli je žádoucí začít přibližně 30 minut před plánovaným návratem. V nezateplených domech může být potřeba delší časový horizont, u izolovaných bytů naopak často postačí i kratší doba.
Důležitou roli hraje tepelná setrvačnost. Například betonová vrstva a další konstrukční prvky u podlahového topení mají velkou tepelnou setrvačnost, což znamená, že se sice ohřívají pomalu, ale na druhou stranu dokážou teplo předávat do místnosti po dlouhou dobu.
Klíčové je proto průběžně sledovat účinnost vytápění a časový horizont upravovat podle konkrétních potřeb domácnosti.
Takřka ve všech případech ovšem platí, že není potřeba nejdříve otočit hlavici na nejvyšší stupeň a následně ji vracet. Stačí topení nastavit rovnou na požadovanou teplotu a tam ji pro vytvoření stabilního prostředí dlouhodobě ponechat.
Pozor na umístění termostatu a teplotu stěn
Významnou kapitolou je rovněž umístění termostatu. Ten by se neměl nacházet u radiátoru, vstupních dveří, oken nebo na místech, na která dopadá přímé sluneční záření. Zároveň by však neměl být ani v koutě či za nábytkem.
Pozornost si pak zaslouží i teplota samotné konstrukce budovy. Pokud jsou například stěny chladné, lidé mohou pociťovat tepelný diskomfort i přesto, že teploměr ukazuje přijatelnou teplotu.
Někdy pak platí, že chyba není v nastavení, nýbrž v samotném topení. Na vině může být například zavzdušnění či špatné hydraulické vyvážení tepelné soustavy. Další častou závadou bývá zablokovaný termostatický ventil.





Sledovat v Google Zprávách















































