Trump zatloukl poslední hřebíček do rakve Evropy. Dražší energie i miliardové náklady jsou na obzoru

“Totální a absolutní vítězství. Stoprocentní. O tom není pochyb.” Tato slova řekl prezident USA agentuře Agence France-Presse. Přestože podle něj byla operace Epic Fury historickým a drtivým vítězstvím a USA splnily a dokonce překročily všechny vojenské cíle, realita se jeví docela odlišně.

Nikdo neví, kdo to vše zaplatí

Po uzavření příměří mezi USA, Izraelem a Íránem 8. dubna 2026 došlo ke vzniku patové situace. Podle odborníků z celého světa USA nejsou vítězem a Írán rozhodně poražen nebyl. Co je ale naopak zcela jisté, to jsou komplikace pro globální dodávky energie, obchod a vznikající energetická krize.

USA se postupně z celého konfliktu chtějí stáhnout, protože podle amerického prezidenta přece došlo k vítězství a není důvod, aby zde americká armáda dále setrvávala. Jenže došlo k narušení dodavatelských řetězců, rozvrácení fungujícího obchodu, což ohrožuje především Evropu a Asii. Příměří není návrat k normálu a vítězství, ale v podstatě je legalizací íránského vlivu nad klíčovými dopravními tepnami, což může znamenat určitou finanční “daň za mír”, a to v řádech miliard eur. A není zřejmé, kdo to bude platit. Podle prvotních odhadů to vypadá na koncové zákazníky.

Mýtné v Hormuzském průlivu

Ochota Trumpovy administrativy vyjednávat s Íránem o požadavku na “mýtné” v těchto vodách jen posvěcuje poplatky za průjezd. Některé lodě již propluly, ale musely zaplatit. Jednalo se zatím o jednotky lodí. Přitom před vojenským konfliktem Hormuzským průlivem proplulo přes 120 lodí denně.

Je možné, že lodě budou za projetí Hormuzského průlivu platit "mýto". , ...

Podle současných dat a odhadů by vicenáklady pro globální přepravu mohly mít hodnotu 340 milionů eur denně. A ty by musely absorbovat evropští importéři. V praxi by se jednalo opět o zdražení ropy, ale i všech ostatních výrobků, dopravy a všech dodavatelských řetězců. Pocítil by to tak každý z nás při jakémkoliv obyčejném nákupu.

Příměří neznamená okamžité zlevnění

Analýza Evropské odborové konfederace (ETUC) přináší zdrcující data. I po uklidnění a skončení konfliktu, ale zároveň při zavedení poplatků za průjezd průlivem, zaplatí průměrná evropská domácnost za energie až o 50 % více než loni. Pokles ceny ropy se nemusí projevit u čerpacích stanic, protože zůstane vysoká nejistota a vysoké náklady na logistiku. To je důvod pro prodejce držet si vyšší marže, aby byli na výkyvy připraveni.

Nejistota a zvýšení nákladů pak roztočí inflační spirálu a lze očekávat zdražení takřka všeho, jako jsme tomu byli svědky v minulých letech. Donald Trump tak tlačí na Evropu, aby si tento konflikt řešila sama, financovala si i vlastní námořní mise k ochraně obchodních tras, což by zvýšilo zátěž na rozpočty členských zemí EU. Otevírá to možnosti zavedení unijních cel pro ochranu vlastního trhu, což by opět pravděpodobně přineslo odvetu z USA ve formě dalších cel.

Odborníci očekávají zdražení energií ve státech EU. , ...

Evropa se bude muset semknout

Příměří či stabilizace situace s Íránem tak nepřináší předpokládanou úlevu a naději na zlevnění, ale spíše lze čekat transformaci nákladů na bedra obyvatel Evropy. V praxi tak může dojít k dalšímu zdražování pohonných hmot, elektřiny, plynu, ale i potravin, drogerie, elektroniky nebo léků. Evropská závislost na energiích z arabských zemí je nevýhodná, protože nejsou k dispozici dostatečné záložní zdroje. Po ukončení spolupráce s Ruskem je to další obrovská komplikace pro všechny spotřebitele a firmy.

To samozřejmě drtí evropskou konkurenceschopnost a znevýhodňuje evropské výrobky globálně. Jedinou – a zdá se, že skutečně účinnou – nadějí je pak transformace energetického trhu včetně posílení bezpečnosti. Jinak jsme na pokraji ekonomického úpadku.