Děti neposílala do školy a místo toho s nimi cestovala kolem světa: „Naučí se toho o životě daleko víc, než když sedí v lavici“
Umíte si představit prodat dům, sbalit pár kufrů a místo do školní lavice posadit své děti do obytného auta nebo letadla? Rodiče, kteří se pro alternativní vzdělávání rozhodli, tvrdí, že se jejich potomci naučí mnohdy víc než ve škole. Takové rodiny přitom existují i mezi Čechy a je jich čím dál víc. Jak může studium na cestách fungovat a co k tomu říkají odborníci?
Sledovat v Google Zprávách
Vánoce v Laponsku, Nový rok v Helsinkách a zbytek roku třeba na Bali nebo jinde v Asii: Zatímco jejich vrstevníci vstávají každé ráno do školy, tyhle děti tráví dopoledne na trhu s exotickými potravinami nebo třeba v muzeu, o kterém by jinak četly jen v učebnici. Jejich rodiče totiž nevěří, že se dá kvalitní vzdělání získat pouze v klasické školní učebně. Místo toho umožňují svým dětem poznávat svět a často dokonce samy určovat, co se chtějí naučit. Věří, že se toho o životě naučí daleko víc, než když sedí ve školní lavici. Tento fenomén se nazývá worldschooling.
Pět tašek na cesty po světě
Česká rodina Tatranských se rozhodla pro netradiční způsob života, který spojovala s cestováním po světě a vzděláváním dětí mimo běžné školní lavice. Lucie a Karel pracovali jako překladatelé na volné noze a k vydělávání peněz potřebovali jen internetové připojení. Se svými třemi dětmi se často přesouvali z místa na místo a v jedné lokalitě zůstávali zhruba jeden až tři měsíce. Nejdůležitější věci byli podle svých slov schopni přepravovat v pouhých pěti zavazadlech.
Žádné z dětí přitom nechodilo do běžné základní školy: učily se jen, když je něco zaujalo, a spoustu informací si zjišťovaly samy. Formálně však byly zapsané v zahraniční škole, kde probíhalo i hodnocení jejich vědomostí a v Česku pouze rodina předkládala vysvědčení. „Cestování otevírá oči,“ uváděla tehdy matka dětí, která si takový životní styl chválila. Jediné, co jim občas chybělo, byli prarodiče na hlídání nebo pravidelné kroužky pro děti.
Obytňákem přes 28 zemí
Britové Carl a Ruth Jacksonovi se pro život s dětmi na cestách rozhodli až po covidových lockdownech. V té době prodali svůj dům za 535 tisíc liber a koupili místo něj obytný vůz. Se třemi dětmi projeli od listopadu 2022 do srpna 2023 celkem 28 zemí včetně Česka. Děti se učily pouze tři až čtyři dny v týdnu. Ke svému překvapení dostali podporu při výuce na cestách také od školy, kterou děti navštěvovaly, která jim poskytla i on-line studijní materiály. „Chtěli jsme dětem ukázat ze světa víc,“ uvedl k razantní změně životního stylu Carl.
Prodat dům, pořídit obytňák a dobrodružství s dětmi může začít.
, ...
Poprvé v lavici až v 19 letech
Kanadská učitelka Jennifer Sutherland-Miller zase cestovala po všech obydlených kontinentech se svými čtyřmi dětmi tak dlouho, že její dcera Hannah poprvé usedla do třídy až na univerzitě ve svých 19 letech. Kdo by si však myslel, že ji čekal tvrdý střet s realitou, mýlil by se. Připravená byla podle svých slov lépe než její spolužáci, protože byla zvyklá dlouhé roky studovat sama.
Její matka uvedla pro Global News, že worldschooling podle ní znamená posouvat principy domácího vzdělávání dál tím, že se člověk učí prostřednictvím nových poznatků a zkušeností v cizím prostředí. Je však nutné dětem cestování přizpůsobit tak, aby se nejednalo pouze o dobrodružství, ale přinášelo jim vhodné studijní podněty. „Můžete jet do Mexika, ubytovat se v all-inclusive resortu, trávit čas na pláži, jezdit na vlnách a popíjet všechny nápoje zdarma… anebo můžete jet do Mexika se seznamem věcí, které chcete, aby se vaše děti naučily,“ řekla Sutherland-Miller.
Odborníci nadšení zčásti sdílejí, ale vnímají také rizika
Socioložka Jennie Germann Molz, která worldschooling, tedy vzdělávání dětí na cestách, zkoumá už přes deset let, upozorňuje, že dlouhodobé studie výsledků takových dětí chybí. Rodiče si u takového systému cení hlavně „emočního kurikula“: děti se učí fungovat samostatně, zvládat rizika, rychle navazovat nová přátelství a vyrovnávat se se změnami. Někteří ale přiznávají mezery ve znalostech. Kvůli nákladům a nárokům na plánování však worldschooling podle ní zůstává spíše výsadou privilegovaných rodin.
Kanadská rodinná poradkyně Alyson Schafer v něm vidí skvělou příležitost, ale zároveň přidává varování. Rodiče bez zkušeností se vzděláváním totiž mohou opomenout jednotlivé kroky, které děti musí zvládnout, než se pustí do osvojování pokročilejších dovedností. Například matematiku je potřeba učit se s určitou návazností, jinak může dítě po návratu do školy zjistit, že mu chybí důležité základy. Rizikem je podle ní i dvojí role rodičů, kteří musí zastoupit učitele, nebo ztráta kamarádů.
Jak domácí vzdělávání funguje v Česku?
Jen tak odhlásit dítě ze školy a odjet s ním na cesty samozřejmě nejde. Formálně musí být dítě stále zapsané v kmenové základní škole. S povolením ředitele se však může vzdělávat individuálně. Podmínkou jsou však například pololetní zkoušky v češtině ověřující osvojení potřebných znalostí. Rodiče, kteří si chtějí vzít vzdělávání svých dětí na starost, také musí dosáhnout požadované vzdělání – na prvním stupni je nutná alespoň maturita, na druhém už vysokoškolský titul. Další možností je, podobně jako u zmíněné české rodiny, získávat hodnocení za studium v zahraniční škole. Podle ministerstva se dnes doma vzdělává přes 7 500 dětí. Že se jedná o sílící trend, potvrzují dlouhodobé statistiky. Je to totiž téměř čtrnáctkrát víc než v roce 2005, kdy se tato možnost českým dětem legislativně poprvé otevřela.
